Komoda

Na kámoše Dannyho včera bafla nějaká stařena s baterkou a viděl skoro celej svůj život i dopředu, spadl a trochu si odřel záda.. To je ale jedno. Jsme zase v Ikeji, protože Luke dostal ve svém balení postele jen tři nohy a musel by spát v rohu, tu čtvrou z nich musíme dostat. Jim je asi k ničemu a Luke bude moct spát normálně.

Začínám se cítit nemocnej, asi mě včera ofouklo. Je sobota a nedá se tady zaparkovat. A to je dnes tak hezky!! Jeli jsme totiž tramvají a metrem na druhej konec města, kde měla být jakási nelegální akce v divadle, jako prý každej první pátek v měsíci. Na místě to vypadalo dost jinak- stometrová fronta jak do každýho newyorskýho klubíku :@ takže nic. Stejně nejsme tak krásní a bohatí, aby nás po všech hodinách čekání pustili... Záložní plán byl jazzovej bar s černošským zpěvákem, kam nás poprvé nepustili jen kvůli nevhodnému oblečení. Uvnitř příjemný, ale mužská část 50+ let a jinak starý-mladý peroxidky, ani minerálka pod pět euro a jako lístek mi nechtěli vzít bus ticket, blázni! No, bylo to jinak, ale to je fuk. Náladuju se Céčkem a lehnu si, už se těším.