Hlásím z Vídně, že už tady máme taky všude ty "správný" vánoční trhy. Mezi pár stánkama se prodírám i cestou do práce, jakoby ti turisti normálně byli málo :)

Na fotce ještě není sníh, ale je to tak lepší. Napadly tu včera nohavicovské tři a u muzea čtyři. Zpoždění dvou dnů oproti Brnu - 90 km blíž rovníku. Co napadlo, potálo, klasická sračka z toho je a lidi začínají nakupovat :) je to tu, hurá!

JESENÍKY z podhledu

Dáša dělala Dášu a drahoty a nebrala ohledy, ne že by jí to k něčemu bylo, jenom prostě udávám důvod, proč zážitkové prvenství tentokrát získala a popsala TypTyp! (ta má extra připsané body za to, že se dokodrcala až z Vienna - u ostatních to považuji za samozřejmost:)
No jo, byli jsme tam... v největší špičce celých 11! Chodili jsme nahoru a dolů, protože o tom hory jsou. Obvykle se na túry nosí svačina, mapa, buzola. První den jsme s sebou měli jednu malou mandarinku, jeden banán a moje tušení! a pak se nějak rychle setmělo ... hej ale v klidu, jsem to celou dobu měla na háku, jen jsem to chtěla trochu zdramatizovat ne? :) Fakt! :)
Druhý den byla i mapa -zato ale uplně k ničemu! ,,Demokraticky,, zvolená trasa vedla svahem s téměř 90% sklonem, šli jsme to šusem do kopce- výkřiky všichni tady zahyneme!, já nemusím-já už ho vidím!, give me more!, dobrého stačí jen málo! nám dodávaly akčnosti. Byli jsme pod věcí a brali to z podhledu. Jak já se bavila!
Večerní program nebyl organizovaný, ale přesto uspokojil i ty nejnáročnější jedince. Postupně se všichni vytráceli do andělsky bílých peřin a spali spánkem spravedlivým! ABY NE!



A příště ať tam jste všichni!

Eisenstadt

3. místo, 12.000 euro plus údajně dalších 7 za účast (ale tomu skoro nevěřím). My jsme tak dobrýýýýý :)

Už jsem skoro úplně zdravej, tak zas chodím pracovat. Jsem ještě jak přejetej, ale třeba dnes vůbec nevadí, že u toho spím, protože jen zmenšuju všechny texty na 5 mm:

Do práce nám přibyly dvě nové architektky. Rýsuje se mi možná změna projektu, ale zase žádná výhra, jestli to bude urbáč.. Naše domácí už má pořádnou práci a je moc spokojená. Jsme rádi i za ni :) Včera jsem aktivně šel na jakousi přednášku kohosi - bylo to hrozný i když tam měli víno a jednohubky, tak si to představte! Pak jsme šli slavit narozky jednoho praktikanta tu a šlo to už jen od devíti k pěti. Probírali jsme, kdo je jak starej v kanclu, a já zas musel přiznat, že jsem tu nejmladší štěně. Cestou dom kolem šli Rusové a přišel jsem na to, že německy rozumím stejně blbě jak jim :/ Když tu někdo nevaří, ale objednáváme si jídlo, je to docela mastný - dnes třeba každej pizzu za 7-9 eur, sushi menu vychází stejně. Nejlevnější je tak fakt McD, kebab či falafel z ulice (3-5 eur za obědovou nálož).

Jenom nechápu, proč musíme takhle kazit výkresy.

Jeseníky

Tak já o tom napíšu. Myslela jem, že když budu chvíli otálet tak to udělá Dáša a já budu z obliga, ale ona asi zas někde lítá, na blog nemyslí... tak já to teda vyřídím :)

Ostatní tam byli už od čtvrtka, ale Typltí komando (sem počítám celé osazenstvo auta) a další dva kucí - noví kamarádi - sme dorazili až v sobotu ráno. Ani jsme se pořádně nestihli porozhlídnout po chatě /hradu pro lyžařský zájezd nejmíň/ a už jsme valili na výpravu na Šerák, do přírody pěkně. Značku zelenou jsme ztratlili za první zatáčkou a tak to brzy začalo být dobrodružné. Teda hlavně proto, že podle Martina je nuda chodit po asfaltu. Ale mě se to docela líbilo jako, nevím proč všichni tak nadávali, vždyť šplhat do svahu víc po rukách než po nohách, prodírat se mezi mladými smrčky... sranda ne? :)

Kterak kopec unaví...

A nahoře bylo krááásně.

Za odměnu byl i oběd v horské boudě (i když si myslím že guláš byl zbytečně studený). A dolů pěkně po sjezdovce, že prý je to nejkratší. A tam mi všichni utekli, teda kromě Barči, ta mě v mé pomalosti podporovala. Vůbec nechápu jak mohli jít tak rychle z toho prudkýho klouzajícího kopce. Mně navíc bolely klouby všecky, poškádlené výletem z minulého týdne (kodrcání na bruslích) a tak se mi to nelíbilo.

Sestup

Večer pak volná zábava (ne ne, žádná organizace nebyla).

Kdybych kurnik víc času neprocestovala než prochalupařila, považovala bych to za stoprocentě úspěšný výlet. Takhle má jenom devadesát...

Rádio smutek

Dnes jsem po zase asi měsíci dostal na práci něco onačího než naši oblíbenou řadovku. Na obrázku vidíte předlohu, která krásně teče, a obdobně budu ještě den dva kreslit krov pultové střechy.

Začalo mě bolet v krku, tak na mě buďte hodní. Už jsem si říkal, že je až divný, jak dlouho jsem zdravej, tak to tu mám.

Včera z práce v osm, dnes do práce na osm. Měli jsme velkou poradu s developerama, technikama, manažerama až snad po kominíky. Jsem omdlíval, když si nechtěli nechat vysvětlit, že se snažíme o kvalitní architekturu a ne jen na prvním-posledním mermomocí uštřit a vytřískat. Jo, jde fakt jen o peníze. Když pak tvrdili, že lidem nebude vadit, že na ně do přístupové chodby v bytovce fouká nebo i sněží, tak jsem se zvedl a odešel. Ignorace, všem to asi bylo u prdele.

To, že jsme poradu měli ve sklepě, je krásným příkladem toho, že velikost kanceláře po dvanácti letech začíná nedostačovat a většina by se ráda vyvinula do nových prostor. Jestli něco, dozvíte se to.

Zaslechl jsem, že s bytovkou máme týden náskok. I tak je mi blbý třikrát týdně vařit. Nepomáhá ani, že to jako všem vyhovuje a mlaskají. Jídla tento a minulý týden: česnečka, salát s vajcemi, thajské hovězí, tiramisu, Čína a pikantní špagety jakože Mexiko. Nejlepší podle mě bylo to thajský hovězí - dnes se mě na recept ptal skoro-kolega z vedlejšího kanclu, kterej asi v kuchyni dorážel studený přebytek :)

Mařena se děckám povedla, velice mě to na Flédě bavilo.

Co nám týden dal

čtvrtek - mafiánská noc

My jsme to vážně chtěli vidět. Jak je vyzdobená škola, jak je na tom bár, jak se daří přednáškám a estli ještě Urdeláci ví jak se to válí. A jo, líbilo, aji spoustu spřátelených jsme potkali a to bylo fajn. Akorát teda to cestování co k tomu tak nějak nezbytně patřilo, to nebylo nic moc. Ve tři pěkně z práce (to si ještě nestěžuju :), dvě hodinky busem, ještě konec Hurníka jsme stihli, já zvládla dostat úkol do aťáku, pak teda za zábavou, kolem půlnoci k Dáši, tam jsme si na dvě hodinky lehli, pak se nepozorovaně vykrást, pěšky na nádraží, dvě hodiny v autobuse s vyvrácenou hlavou a otevřenou pusou, pak hodinu přes Vídeň a tři a půl v postýlce. Teda to teď mluvím za sebe, Mara chrněl do dvanácti, zatímco já už se pílila v práci.

pátek - kolaudační noc

Jsme byli pozváni na kolaudační párty bytu, kde bydlí Táňa a Janica a maj to tam hezký jako, i když zatím trochu nevybavený, ale dveře do koupeny mají díry a na lustru visela červená pláštěnka. A to se počítá. A toho jídla! A byli tam i nějací kamarádi z Brna a ti přivezli dva barely oleje.

sobota - pelešení moc

Jsme spali do jedné :D Takže bylo vynahrazeno vše, co bylo v předchozích dnech prošvihnuto. Odpoledne jsme pak vyrazili do MuMoKu na výstavu Hyperrealistů a ani jsme to neviděli celý ale bylo to dobrý a pujdem eště jednou na ten zbytek. Páč pro studenty zadarmo, tak můžem. Zbytek odpoledne strávený na trhu Naschmarktu a to je jedno z nejlepších míst vůbec.

neděle - prostě moc

Na neděli byl naplánován supr extra výlet. Že jako pojedeme busem do Bratislavy a pak na bruslích zpátky po stezce co vede kolem Dunaje.

Vstávali jsme před sedmou (!) a stejně ten bus skorem nestihli, úplně jsme museli utíkat. Načež nám pan autbusák řekl, že číslo naší rezervace není platné, chvilku se na nás díval jak jsme smutní a pak mávl rukou, že ať nasednem. Ale my to vážně zaplatili, čestný pionýrský! Ale kdoví jak to bylo, on byl vůbec ňákej podezřelej. Na mezizastávce na vídeňským letišti zmizel na dvacet minut a vrátli se s novinama a CocaColou a pak celou dobu řídil jako Standa a nakonec přejel v Bratislavě naši zastávku. Tak jsme se museli složitě vracet a spravit si náladu snídaní u McDonalda.

Nicméně stezku jsme našli a byla pěkně naprd nejdřív, z betonových panelů co strašně drncali. A tak jsem se táhla (Mara byl sakra rychlejší) a moc mě to nebavilo. Ale pak to bylo lepší a okolo začalo být krásně, akorát nás znervózňovalo jak je pořád Blava na dohled.

A pak to přišlo. Dojeli jsme k Dunajskýmu přírodnímu parku s nadějí že tam už bude ten nejfajnovější asfaltek (rakušáci přeci umí ne?) a že tam bude nejhezčenčejž a prdlačky tak akorát. Štěrk jenom. Tak jsme zuli brusle a šlapali pěšky a pak se ptali jak dlouho ještě to bude a pán říkal tak sedm kilometrů tak jsme šlapali dál. Dvacet. S bruslema v rukách, ruce vytahaný až k zemi jak Navrátil, celý uťapkaní. A když po dvou hodinách chůze rozcestník ukazoval pořád stejně kilometrů, tak nás to asi přestalo bavit nebo co. A pak nejel trajekt (od října) a pak nejel autobus (naposled před dvaceti minutami). Ještě že má Mara tak hodné kolegy co mají auto a že v Rakousku policajti nezavírají za potulku.

Suma sumárum, pětatřicet v nohách, z toho dvacet pěšky, patnáct na brusích, z toho deset po mizerným a jen pět po pěkným. Příště jedem na běžkách.

Zítra jedeme na velký bruslovýlet Bratislava > Vídeň, takže jestli to zvládneme a neskončíme v pasti, bude tu článek. (Tento článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace.)

řekl to pěkně

Jelikož komunikace je základem každého vztahu, tak informuji. Právě jsem navrácena z mařenovské přednášky s Gebrianem. Mimo jiné porovnával studium na architektuře v Americe a u nás. Dvě věci jsou stejné...jim to akorát řekli hned na začátku natvrdo a my na to přišli sami dřív než jsme chtěli! :)

1.Vítejte v domě bolesti! (check-já tu bolest cítila! co vy?)
2. Budete brečet častěji než moje dítě! (v tomhle mám taky splněno-check!)

Mé díky patří všem, kteří se postarali o to, aby to tak bylo :)

dodatek

Irenka se skorem urazila, že je jenom na jedné fotce, které jsem zveřejnila...tento příspěvek věnuju tedy jenom její osobnosti. OKOMENTUJTE JÍ TO ! ostatních se nelekejte, na množství nehleďte-na ty se historie neptá! :)

johooo funguje to .. no některým lidem občas něco trvá dýl ... tož sa omluvuju, že jsem největší lůzr z pátého kruhu...

asi se nebudu ze začátku moc rozepisovat bo mé slohové umění nebude nikterak tak pestré nenudné jako další příspěvky například od té blonďaté krásky, která tak miluje zelenou..- tím zdravím celou vašu sebranku..

jinak pro začátek posílám odkaz na fotky, kdyby si chtěl někdo osvěžit paměť, jak vypadá trojice co teď zevluje v Lisabonu ... http://www.rajce.idnes.cz/hledej?q=johnyprd

zkouška zkouška...

tady nejde o Švýcarsko !!!

Tady ani totiž nejde o to, kdo co chce. Já prostě nechápu, proč všechno nemůže být podle mě a jak chci já! Už jsem si i dupla, dělala drahoty, ale světe DIV SE!, je mi to k ničemu. Mám být na lidi příjemná jenom kvůli tomu, že si to situace žádá? :) Svou PÓZU jsem odhodila již v ČR a v Německu jsem začala být KONKRÉTNÍ!
A teď o problému samotném!- jsme drsní, mladí a neklidní, takže ani letadlo, ani bus, ale OPEL byl jasná volba-vyjeli jsme plni nadšení, vybaveni Erou, Stavitelstvím apod.-ať se jdou Studenti Agency klouzat! Prahu jsme vzali zprava, na odpočívadle vymysleli ,,flirtující GPSku‘‘ a v Německu to začalo mít šťávu. Při poslechu božského Káji došlo k prudkému otočení a boční náraz do skla způsobil, že jsme i Eiffelovku viděli, kolaps ve slepé ulici zapříčinil trochu orvané zpětné zrcátko, celou cestu se promítal film o blondýně a já furt nevím, jestli šlo o lovestory nebo akční thriller, přehazování mobilu z okna do okna na křižovatce považuju za třešničku na dortu. Ubytování v NDR bylo dostatečně dostačující, ale ten hostel byl fakt zprasenej...stojíc v hale (já nevěděla KAM jít) jsem musela použít i slovo, které NEBYLO dívčí, ale nebála bych se to zopakovat zas a znova! Sečteno podtrženo- to všechno co se po cestě stalo není neštěstí, ale štěstí! Tak to vidím já (a to je moje zvláštnost)!
Další přespání u erasmáků v blízkosti Bernu ... Mira pere a žehlí jako za mlada- jemu je jedno jak, hlavně když se to v pračce točí a začíná si vážit složeného oblečení. Taky všechno platí a po ránu sbírá smaragdy v horách! Jeho druhé přijmení je Freestyle! Má své zásady a dvojpravidla (nesnáším dvojpravidla, ale jemu to snad i toleruju, přizpůsobení mě zase stojí méně energie než pochopení)
Je to sranda, kdo se nebaví-není náš:)
Ondra byl ŘIDIČ (dává mi povely jako psovi a já na to slyším), já NAVIGÁTOR a jsem vděčnááá, že byla vynalezena navigace:).... si vyhovujeme -když se něco negativně dotkne jeho ega (to se může chlapovi snadno stát:), splním svou funkci ženy a zase vše vrátím do původního stavu... a Davidovi všichni děkujeme za jeho spolupráci na mém auto-hudebním CD nosiči neboli za Rumovou vílu, zpříjemnil nám tím pár kilometrů!

Teď už v BINNU, žádala jsem výhled na moře, ale nevyšlo to. Místo toho takový ,,oooooo view'', že tady je Štěpán málo a místy už ani Dáša nestačí (pro dosud nezasvěcené vysvětlím názorně a hlavně osobně). Zahájení workshopu proběhlo ve vší cti a úctě, nýbrž jsme ještě byli plní švédských stolů ze snídaně a tudíž rádi, že jsme rádi. Rozdělování pracovních skupin v nás ale rozproudilo krev, adrenalin stoupal do nebeských výšin, všichni se modlili (někteří i nahlas), aby nevyfasovali Indku … já se asi modlila málo a potichu … ta mě ještě ztrestá, Amen! Francouz to vyrovnává a já se nevzdávám!

Včera večer promítání filmu…francouzského bez titulků (skoro stejně špatný jako rýsovat klikovou hřídel na papír), přetrpěla jsem Alenu v říší divů, Červenýho trpaslíka i pařížskou operu. Bylo na čase říct DOST utrpení a přemáhání (prostě NEBUDU se na to dívat a řízky taky jíst NEZAČNU!!!), po 15 minutách jsem opouštěla sál, zdrhli jsme všichni – pokojová párty ve znamení Dětí ráje od Michala Davida byla ooooooo, bavili se všichni a já konečně dosáhla spokojenosti a zklidnění duše! :)

Naše angličtinářské znalosti nabírají obrátek: I was tomorrow…. Can I klíček?... I didn´t was…

A co se teď poslouchá za tou horou za vysokou? – co nikoho nenechalo sedět v klidu? - http://www.youtube.com/watch?v=R-_xXfjB3AM

PS: Krávy jsem tu ještě osobně neviděla, vola už jo!

Exkurze do Slovinska

Na to, že jsme v důchodu, jsme se poslední týden něco nacestovali. První pořádná návštěva nebyla ani Dášaša, ani mgkm, ale Pavlínka s Lukomírem minulej týden. Vedeni urbanistickými osami Vídně jsme se otočili kolem centra, dvojmo to překřížili, dali si pizzu a bylo viděno, co bylo potřeba. Byla to nádstavba na toho Hundertwassera den předtím.

V úterý nám den udělala samozřejmě Dáša a její ryšavý bratr Filipetr. Odhalil, co ani nevěděl.

A od středy už cílíme na Lublaň, Slovinsko, vybaveni Bárou do nepohody. Nemá cenu popisovat sysla, takže se kojte fotkami:




















Každej jsme jinačí, tak se vomlouvám.