PERNŠTEJN

Dnešní sváteční den byl věnován zážitkům a cestování. Dle Vraťova nápadu a organizace jsme docestovali až na Pernštejn. Mělo nás jet 10, ale tři padli v boji a jeden se uchlastal, tak nás zbylo jenom šest. Já a Ti ostatní! :) Když jsme dorazili na seřadiště do Nedvědice, pršelo. Pršelo vytrvale. Poté, co mi po prvních pěti minutách totálně čvachtalo v botách, přestala jsem být nervózní, protože mi odpadla starost bránit se promočení. I ostatní si uvědomili, že šlápli vedle a v restauraci pod stolem vyzouvali zvlhlou obuv. Ale nejsme ořezávátka, ani déšť ani zima nás nedostali na kolena a my vytrvali! V hradě bylo zrcadlo-kdo se do něj podívá, ztratí do roka a do dne svou krásu. Já jsem v klidu, moje krása je totiž schovaná za rohem (ale pro jistotu jsem neriskovala, Kuba možná bude mít problém do budoucna-když musí všude čumět tak co). Vratík Nádherný si koupil meč, čímž vzbudil už na nádvoří zámku pozdvižení … co se dělo na hlavním nádraží v Brně si domyslete každý individuálně.

OCL 0409

Asi vám povím jak to s Marou máme co se týče autování (auting).

Před čtrnácti dnama jsme jeli do Vídně Oplíkem ale úplně pozdě jako, takže jsme dojeli až někdy po půlnoci, vynosili věci a že jedeme najít nějaký místo na zaparkování. Ale ono to není tak jednoduchý, protože čtvrť ve které bydlíme je v placené zóně, stejně tak jako její širší okolí. A tak jsme popojížděli a popojížděli a zkoumali, kde ještě ostatní mají parkovací samolepky a kde už ne, až sme byli celí uondaní a pekelně daleko. Nakonec jsme nějaké to místo objevili a dotázaný pán říkal, že tam být můžeme, tak jsme to tam nechali a šli hodinu a půl domů páč už ani metro nejelo ani noční busy.

No a tenhle víkend že pojedeme zase autem domů, že... Dorazíme na místo a uff, je tam, neodtaženo. A ufff, nemáme žádnou botu. A #!!#$&#!?!, za stěračem tři pokuty. No tak se zdá, že pán zas tak úpně nevěděl, kde už se dá zdarma parkovat. Ale ani my žádnou značku neviděli, nic! No tak sbalíme pokuty a doufáme, že fakt byly jen tři (neodfouklo, zlomyslníci neodnesli) a že nás nechytí na hranicích jak se snažíme ujet bez zaplacení, bo to by nás určitě přinejmenším zbili gumovou hadicí.

Víkend byl nacpaný k prasknutí (Brno, Illy, Hornbach, Ikea, sifon, koberec, kumbálek, Olomouc, Herry, burčák, vodáci, závody, kačena, zelí, knedlíci, narozeniny, řízení, Kroměříž, babička, nádraží, podlaha, nákyp a studená voda, Tesco, kafe, schovávání pod postelí) a v sedm se konečně zadařilo vyrazit z Kroměříže na tu cestu dalekou. Ale to už si doteď statečný stařeček Opel řekl, že už toho má tak akorát dost, zablikal na rozloučenou kontrolkou od baterky a světla mu navždy pohasla. Do Olomouce sme se nechali odtáhnout, no jo, tam sme přespali a ráno s půjčnou Toyotkou hurá konečně do té Vídně. Ještě přelepit rakouskou dálniční (ano, jde to celkem snadno, snad že byla jen dvouměsíční) a mohlo se vyrazit.

Strejda google hlásil dvě a půl hodiny, ale to by nesmělo být pondělí ráno. No po poledni jsme tam byli jak na koni, vynosili věci a že jedeme najít nějaký místo na zaparkování :) Nalezeno před konzulátem Azerbajdžanu, tam se Mara zeptal Baraca Obamy (prý to byl fakt on, Mara si je jistý) jestli tam můžem být a ten řekl že jo. Tak uvidíme za týden, kolik jich tam bude tentokrát...

počtvrté!

Ten školní rozvrh je letos nějaký ležérní, není-li pravda! Včera jsem školní docházku započala-dneškem ukončila. Cítím se nesvá, jako že něco zanedbávám- naštěstí mám dost vedlejších aktivit, které naplní mé dny bez cíle:) Ale dnešní přednášky, to bych teda vyzvedla a vytroubila do světa. URBANISMUS- ještě nebylo vyřčeno první slovo a já už věděla, že jsem šlápla vedle. Počtvrté!!! Počtvrté ty stejné modré prezentace! Stejné!!! Já tady nechci tvrdit, že to už znám (po třech stejných přednáškových cyklech bych možná mohla, ale já nechci:)), ale proč proboha nezmění aspoň barvu pozadí? Prý nám všechny tyto materiály na konci semestru zprostředkuje. Nemusí- už je mám třikrát a pokaždé stejně.
SOUDOBÁ ARCHITEKTURA- přednášel ex-děkan. Nefungovala vůbec klimatizace, ze zadních řad se ozývalo: ,,Vzduch! Prosím vzduch!" Čerstvý vzduch dodán nebyl, ale zatáhly se rolety (ve tmě se člověk ještě víc soustředí na nedostatek kyslíku). No jak bych to jen shrnula ... Niemayer je borec, ale to se vědělo! S čím se nepočítalo je informace, že v Brazilii na škole architektury mají taky Mařenu! Ano! A baví se tam aniž by ve škole požívali alkohol! A vůbec tahle naše škola v porovnání s ostatníma není na dobré úrovni, se nedá ani srovnávat! Já jsem ráda, že už to vím (mám na tom přeci svůj podíl!).
No a mezi spolužáky samé nové tváře. Plná aula nás dnes byla- to přejde!:) Vraťa vůbec nedával pozor, ale tolerovala jsem mu to, protože se ovíval (nebo ovýval?) sešitem a mělo to vzdušný dopad i na mou osobu. Maruš si četla Irvinga, Ondra psal smsky, Katka přišla pozdě. TypTyp kde jsi? Proč tu nejsi? Kdo to zapíše, když ne ty?

ŠV7CARSKO 2

Musím zase napsat, protože děláme srandu pořád. jak jsem řekl včera tak jsme splnili včera. To jste neviděli,jak japončík zrudl když kopl tu slivovici. V hospodě jsme si pak dali ještě každej dvě malá piva(já,zdena,katka,španělky, japík),a pak byl japík uplně našupu a rudej, to už vůbec neartikuloval. Jinak moc nerozumí ale pořád se směje. Samozřejmě jsem na něho vybalil jediné japonské slovo,a sice: Hajtáááá... tak se hrozně smál,že to znamená něco jako být vevnitř nebo já nevím.V hospodě jsme dělali stále džouky na toho Maďara a jeho 29 bratrů (ale jako je v pohodě celkově,jenže maďarskej rumun tak si nedělej srandu). Skončilo to dopisem na obrázku růže ve kterém stálo: miluji tě, jako přítele. podpis byl ředitele školy..a takto jsme mu to šupli do schránky(druhý den ráno nám podal ruku a nepodíval se do očí). Na privcu jsme španělkám a japonci pustili na youtube klasiku v podobě japanese toilet humoru. On to neznal ale hrozně se smál a říkal že to není běžné v japonsku.Druhý den jsme vstali a šli vyřídit nějaké věci do školy,ale bylo zase poledne a zase nám řekli že v kabinetě nikdo není,tak jsme šli pryč.No a jeli jsme na společný seminář všech erazmáků do Friburgu. Ten byl o tom že se tam vykecávalo pět dědků ve francouzštině a angličtině, o identitě v architektuře. skončili to slovy: mluvíme v kruhu,skončili jsme kde jsme začali,to je skvělé! A pak bylo před aulou občerstvení (bramburky juice víno) hej a se podívám ne a japonec už sosal víno, kurňa a za chvilu byl zas rudej jak rak. Já jsem si dal honem tři skleničky abych byl v pohodě, no a pak jsme jeli dom. Jo ještě jsem před ostatníma zcela nevinně vytáhl kapesník látkovej (zmuchlanej)a začal smrkat, na mě čuměli jak na opici ale vysvětlil jsem jim že chápu jejich výraz ale že jsem old school a že to je po mé babičce tak to je trochu uklidnilo:) Nejvíc jsme se s kamarádem z japonska pobavili po cestě domů když jsem si dal kapuci a začal s ním repovat,a říkal jsem že jsem ten dědis z přednášky,že takhle by to bylo zábavnější, kdyby ti dědové repovali a hulákali. Tak jo, tak tak, na mařenu a týden před tím možná přijedem!

STROJÁRNA

-A tak jako takhle při večeru píšu Davidovi: ,,Karle Karle, napiš jaký to je na strojárně! "
-Karel odpovídá: ,, Jojo, masakr, za chvili poreferuju vic, ted jdeme na jedno pivo."
Teď už vím, že ty piva byla dvě, ale asi to mělo smysl, protože ... odpovědí Vám budiž toto -

takze strojarna: Z velike dali k zahlednuti jest budova tato, jez prijala mne pod sva mohutna kridla... jest to fakultni zrizeni prevelike, davy a davy vali se chodbami a zastupy konce neberou, vsak vice nez tisic dusi v prvnim rocniku sily sve zkousi; dnes pouha cviceni odehrala se-co dim, pouha! Matematika mne zpet do stredoskolske lavice posadila a nalezite proskolila, vsak s drobnou pomoci priklad svuj doresil jsem, ac temer ctyr leta uplynula od chvile, kdy naposledy okem svym popatril jsem vzorcu a matic... nicmene zapadl jsem neznalostmi dokonale do okruhu souputniku svych, ac je od maturity a poslednich prikladu pouhe mesice, nikoli leta deli, pocit tedy vpravde dobry mam, ze po tolikem case davne znalosti mozna prece vylovim! Vsak dale pohnuli jsme se a zakladu konstruovani dotkli se, myslic, ze s v autocadu praxi navrch mit budem, ale ouha! Prvnich dvou vykresu rucne narysovati treba, tedy praxe rysovaci v plnem rozletu prozatim pozastavena jest. Ale pokracujme dale, ku posledni a nejzabavnejsi z dnesnich radosti, informatice! Programovani a skriptu tvorba obsahem cviceni tohoto jest, a tak ja, ac zcela cisty v oboru recenem, srozumitelnym jsem shledaval vyklad a pranic zlovolny, jak drive zdaval se mi, zatim tedy dojmy me veskrze kladne jsou a jen cas ukaze, zda pretrvaji; zitra ale Alma Mater vola a modulu havlisovskeho zucastnim se radeji nezli prednasek chemickych a matematickych... Tedy zitra sejdem se pri prilezitosti oslav noveho roku zahajeni, jak doufam!

No uznejte, tohle muselo ven!

Mira s Čmelem ve švýcarsku

Zdar bus. Hej sme na erasmu ve schweizu ( pro zkrácení budu psát ve Švýcarsku). a ubytování jako lahodis,hajzl a tak. město je trochu pro důchodce. Do dneška jsme měli jen dva kamarády, vykalence z vlaku,z nedaleké vesnice,máme ale číslo a všecko,tak mu napíšem. a Pak máme kamoša tady erazmáka rumunského maďara Ištvána. Vykalenec nechtěl slivku ale maďar si dal(vykalenec jménem Nikola si vzal Plzeň). Ačkoliv zdena heiloval ve vlaku,tak jsme dojeli. No dnes začala škola,tak už máme nové kamarády,a sice! další maďarský rumun se jménem Ištván, navzájem se znají. potom Japonec kerýmu říkáme Šou must go on, Mongloka z ulanbataru,dalsi japonka makajoko nebo jak, pak spanelky, nemec,svycar v modry kosili, belgicanky co neumi nevim co. Tomu prvnímu maďarovi,aby nevěděl,že se o něm bavíme,říkáme Adolf Hitler. S mongolkou jsme si nejvíc popovídali o ovcích a sice ona řekla že viděla ovce jak žerou jabka co rostou na jasanu což jsme jí odkývali a řekli že ty jabka žerem taky. Večer snad bude party se spanelkama a japonecem,to je klasik jak péro. Dnes sme si též vyřizovali slevovou jízdenku za 5000kč. Zdena neměl fotku tak ho týpek poslal do automatu se vyfotit načež se zdena vrátil s fotkou o rozměrech viz fotka,sem se tam začal chlámat jak tchoř a ten chlap za sklem už to taky nevydržel. Jediný co po nás pak ještě chtěl byla adresa, no a popis že to je square near the castle mu nestačilo tak máme na průkazce adresu nádraží Bahnhofstrasse 44. Oficiality jsme šli vyřizovat do školy v čase oběda takže jsme nic nevyřídili pač tam nikdo nebyl. Vedoucí našeho programu se jmenuje Zimmermann, po cestě do Benátech ho ožerem a vysvětlíme mu kdo je. Dochází nám slivovice,což je varující. To by pro začátek stačilo:) Ve fotkách je zdenova průkazková velikost, fotomontáž adolfa hitlera mám strach sem dávat pač ten maďar je celkem hbitej, a už o nás jistě něco tuší,jelikož nechápu jak se dostal k nám do bytu a do kuchyně za má záda a já sem si zrovna mumlal pro sebe cosi : Kurva vole já sem ištván. tak sem musel zakecávat jak zamlada, nicméně zachvíli jsem se zas zapomněl když jsme hulákal německy že je IŠtván náš největší kamarád. Tak legrace velká no, na nervy ta slivovice ale pak bolí hlava. každej den

Linz - checked!

Minulý čtvrtek (ano, opravdu mám v psaníi příspěvků takové zpoždění) v 7.40 ráno odjezd vlakem do Lince obhlídnou pěkně místo stavby toho našeho ScienceCityParku na kterým klikám. Krásně oranžovou helmu sem dostala a prolezli sme to úplně celý a zkontrolovali kdejakou kaluž (špatný odtok vody, no jo, kdo to kurnik spádoval? :), díru, sloup a tak. Ta budova co na ní pracuje náš tým (trojka) má sotva základy hotový ale pomalu se s tím šplhají na úroveň terénu. Okoukli jsme i budovu dva, kde je hotová hrubá stavba a začíná se s vnitřníma příčkama a fasádou, a pak mě vzali i do budovy jedna co už je ouplně hotová a v užívání. A ta je vám tak krásně barevná, že až se na ty fotky tady podívá Dáša a uvědomí si, že já tam BYLA a ona ne, tak snad závistí zezelená :)


Budova třetí...


Takhle se zkouší fasáda (budova dvě)

A konečně ta nejhezčejší, protože hotová.





Ano, opravdu je tam VŠECHNO zelené... (i záchody)

No a když už jsme tam v tom Linci byli tak sme se šli v ramci festivalu Ars Electronica podívat na výstavu Repair (sind wir noch zu retten) v čuprovním areálu bývalé Tabákovny a to bylo taky dobrý, sem si tam zahrála i na Playstationu! (moje poprvé).


Návrat až po jedenácté, takže náročný den, ale supr trupr, víc takových, kdy se něco neobvyklého děje, prosím :)

poslední prázdninový víkend

Posledněkrát, budem tu stát.... ano, poslední dny oficiálního volna, zítra to jako začne natvrdo, takže bylo třeba uzavřít kapitolu prázdnin s grácií. Přijala jsem pozvání od TypTyp sestry na TypTyp chatu do Horní Lhoty (Dolní je tam taky), sbalila potřebné priority a už jsem razila. Autobusákovi říkám: ,,Do Horní Lhoty." A autobusák na to:,,Taková vesnice není!" Tak jsem si myslela, že mám další trapas na triku, ale nevzdávala jsem se a odvětila jsem:,,Je! Hledejte pořádně!" A měl to tam. Dojela jsem celá. Párty probíhala ve velkém stylu, pro některé se protáhla až do svítání a tady bych to už ukončila :)
Jen sedím na zástavce a unikám zpátky do klidného velkoměsta, zvoní mobil a hle-volá Mara. Ale nebyl to Mara, ozvala se Hanka. Jsou bezprizorní, kde jen přespí? Přeci u mě! Před devátou hodinou večerní se bezprostředně blížím k baráku a Hanka s Marou tu už okupují jednu z laviček.... a mají burčák a mají ho hodně! Jdeme nahoru a tady už bych nemusela nic psát, ovšem tady příběh zase nekončí. Nešla mi elektrika! Můj zoufalý výkřik byl tak všechno, čeho jsem v tu chvíli byla schopná:) Pak už jsem nevěděla co dál a kterým směrem se ubírat, tak jsem aspoň povzbuzovala Maru- ono to fakt pomáhá! No jak to zkrátit-nakonec to skončilo happyendem a oslavili jsme vítězství-tím burčákem. A Ti dva už odjeli - oni jeli do Vídně totiž! A příští zápisek už bude ze školních lavic-zábava končí, vážení!

Se mi zdálo, že musím založit fakultu architektury v Ostravě. No, smysl to má!

Před týdnem v pátek perfektní sraz 9.B! Dlouho jsem se tak... asi nenasmál.

Máme nemocnou domácí, schovává se, nikdá nevíme, jestli je v bytě nebo ne - úplně jak ten menší ze školy s bílýma vlasami.

Minulej týden mi dali vyrábět vizošky, tak jsem se těšil, že si pohraju. Akorát to chtěli tak jednoduchý, že jsem z toho byl zoufalej:


V mobilu jsem si konečně zařídil připojení a proto u sebe mívám přes týden hlavně rakouské číslo - +43 680 2368857 či mail.

save the date: 5. november - querkrafti slaví 12 let, tak bude párty v technickém muzeu a děláme tam takovou instalaci světelných stromů kolem sloupů:


Výstava Keitha Haringa v MQ - doporučuju, ale je drahá i pro studenty (5 éček):


a noční cesta metrem:

nejde o to kdo co chce

Jsem tady, jsem zpátky, zas a znova. Kolařily jsme- já, Maruš a kamarádka Olinka. Naše tempo bylo vražedné, naším revírem byla jižní Morava. Ještě teď šlapu. Lednice (Davide do Lednice nejezdi, kašli na to:), Valtice, Břeclav, Pohansko, vinice a vinohrady, rozhledny i vinné sklepy, Věstonická Venuše a prostě všechno. Jo ještě Pálava přeci- ženicha nám tam nabízeli nešťastní rodiče, ale nene, nejsem blbá, tam se přeci nevdám-tam je hodně práce manuální, kopat ve vinohradě se mi nechce :) Bláto bylo, akce byla! Pan majitel kavárenský nám donesl i vlhčené ubrousky, abysme si odblátily nohy- gentlemanské gesto nebo jen chtěl, abysme neodrazovaly další hosty? Rozhledna super, ten výhled - podpořen mou závratí! Do vinohradu jsme si chodily trhat hrozny, to jako jsem pobavila i sama sebe, jak na nějakým obalu s jídlem najdu Ečko, tak to nejím, aby mě to nezabilo a tady jsem plácala postříkaný hrozny tou největší postřikovou chemií. A žiju? Žiju! Ve sklepech nám jen zraky přecházeli...dělaly jsme óóóoóóóó - to se musí, to má svůj účel! Jednou ráno jsme nafasovaly pracovní oblečení, hodily se do gala (mně pracovní sluší, ale nemůže to být moc často:) a v těsném závěsu traktoru vyrazily do vinohradu sbírat hrozny. Uplně jako multifunkční program. Paní co bydlela naproti v baráku nás měla pod dohledem, záclona se jenom chvěla :) Pan soused nabízel pomoc ... nějakou ... to tak! A pak byly další věci, ale to bych nechala na osobní sdělení...něco přes tu klávesnici prostě nejde no:)
Tohle se mi z hlavy nepovedlo vytěsnit - http://www.youtube.com/watch?v=prokEP5okQo - provázelo mě to každým šlápnutím.

...to jen tak :)

Ono se totiž moc nového neděje. Dnes byl akorát speciální program - totiž oběd placený šefy na "posílení harmonie pracovního kolektivu".

praceeee

Dneska sem tam byla od osmi ráno do třičtvrtě na sedm večer a to se mi vůbec nelíbí teda. Ještě že v tom byla i ta dvouhodinová pauza na oběd :) Mara vyráběl kuře na paprice a to sem si nemohla nechat ujít, no ne?

Jinak od čtvrtka přes pátek a dneska ještě dopoledne sem se podle tutoriálů učila jak na to v ArchiCADu. Tož a jak sem dokoukala poslední tak sem to zaklapla a říkám že sem ready teda jako pracovat. Načez sem dostala úkol prý "to budeš mít za deset minut hotový" a hodinu ho vyráběla. Tak nevím, závěr asi zní že výuková videa jsou tak akorát na prd...? Uvidíme.

Jo a taky model sem dnes sprejovala na šedo, a úplně mi chyběl ten předmět jakste tam, spolužáci moji, furt všecku tu sádru něčím šplíchali, bo sem s tím sprejem v ruce (moje poprvé!) byla dost nervózní. Ale tak celkem se povedlo, akorát sem přestříkala i jakejsi štítek s číslem, tak snad nebylo moc důležitý...

Úplně pravej nefalšovanej černošskej gospel nám dneska zpíval v kostele... a normálně všichni ti černoši tancovali... a jako moc pěkný to bylo... žádní profi zpěváci to nebyli, ale ta radost! jen pan farář z toho byl celou dobu značně nervózní... :) No a příští týden mě čeká závěr prvního školního projektu, ano, už tak brzo... pecha kucha v muzeu architekury... ve čtyřčlenných skupinách diskutujeme nad zadanými myšlenkami a ke každé "myšlence" náleží dvě skupiny... (jedna ji vyvrací a ta druhá ji má potvrdit) jako diskutovat v angličtině s rodilým mluvčím o potřebě poznání historie je někdy vážně zábava :)

Tohle jsem psal Palackýmu jako správný informátor:

Ihned po nástupu mi byly objasněny souvislosti běžícího projektu sociálního bydlení ve 23. městském okruhu Vídně. Jde o projekt dvoupodlažních maloplošných řadových domů se společným veřejným prostorem i soukromými dvorky. Celý projekt zahrnuje přes sto bytových
jednotek, podzemní garáže a účast dvou investorů. Stavba má začít v první polovině září a proto bylo (bez přítomnosti dvou hlavních leaderů projektu) potřeba připravit výkresy pro oficiální výměnu dokumentace na stavebním úřadě (1:100) a prováděcí výkresy (1:50). Na těchto výkresech pracuji v AutoCADu, hlavní náplní jsou drobné změny před začátkem stavby typu změna nosných zdí z 20 na 18 cm, počítání podlažních ploch, kontrola kótování, tisků atp.

V příloze zasílám screenshot výkresu garáží těchto řadovek.

První den

Od neděle co jsem přijela do Vídně tak bylo hnusno hnusně, pršelo a bylo vlezlo. Ale na můj první den v práci se vyčasilo, dokonce i sluníčko svítilo (!), to asi aby se mi víc chtělo.

Nikdo mi neřekl, na kdy mám přijít, tak jsem se rozhodla, že v devět to bude tak akorát. Když jsem dorazila (z domu to mám deset minut pěšky) byli v kanclu tři lidi a nikdo nevěděl co se mnou :) Tak teda že mi to tam ukážou a tak. Následovala první otázka, prý jestli umím německy. E-eeee, musela říct Hanička. Tak nic, aspoň se procvičíme v angličtině, říkali.

Nakonec nás i s Lisie (druhá čerstvá praktikantka z Německa) šoupli do různých pracovních týmů co oba dělají na areálu scienceparku v Linzi, akorát každý na jiné budově. Pěkně nám ten projekt představili, fotky a model ukázali, načež následovala druhá otázka, prý jestli umíme v ArchiCadu. E-eeee, musela říct Hanička (nutno říct, že Lisie taky neumí, proč nám to třeba neřekli, když nás přijali, sme to už dávno mohli ovládat kurnik). Ale co, no tak se to pry do čtrnacti dnů naučím.


To je nejlepší obrázek co sem teď tak narychlo... ale bysme tam měli jet příští týden na "výlet" tak nějaké fotky budou budou...

Tak sem si začala stavět zdi a dělat do nich okýnka a tak, když tu ani nevím jak jsem najednou byla zese v jiném týmu, který dělá soutěž na kafárnu na nádraží ve Stratfordu v Londýně. Tam mají navrženej takovej tubúsek betonovej a v něm jako tu kavárnu a já jestli bych prý nemohla vymodelovat nejbližší okolí, jenom jednoduše úplně, ať je vidět kde je autobusák, kde vlakový nádraží a tak. Jenomže jako podklad sem dostala jakejsi neaktuálni plánek v naprosto ujetých jednotkach a asi čtyřicet nicneříkajících fotek (pak jsem zjistila, že už jsou taky zastaralý, že už to co na nich je už není pravda). A modeluj... tak sem si tam s tím po zbytek dne hrála a je to strašný, ale oni byli spokojený a říkali že dobrý. Tak nevím jestli mě nechtěli hned první den rozplakat :) nebo jestli se jim to fakt libilo.
Jinak kancl je plnej mladejch lidí a vypadaj docela fajn. A na praktikanty prý tam jsou hodný a maj to takový volnější, jako třeba s pracovní dobou a podobně, tak to je dobrý.

No snad to půjde, po prvním dnu těžko říct. Navíc sem byla tak odrovnaná, že doma jsem stihla tak akorát sníst večeři a pak sme usli (před osmou!) a spali a spali až do rána. A teď zas hurá do roboty!