Za poslední týden v práci tenhle rok se toho udělo o něco víc. Tři věci mě prekvapily:

Každý rok se pořádá vánoční párty. Jedly se párky. Taky, a guláš! To se musím pochválit jakej dobrej jsem uvařil. Párty se povedla, na to, že to byla párty.

V sobotu jsem objevil, že Amalienbad (oblíbený bazén tu) má i trénovácí pětadvacítku o tři patra níž. No, brzo. 

Šéfíci včera koupili na oběd tunu lososa a zapíjeli jsme to lambruscem. Jsem si doteď myslel, že se něčeho takovýho nedá přejíst. Jo, dá. Vždyť Já ani nevím, co to je lambrusco.... Divím se, že jsou tu všeci takový laně!

A developer, pro kterýho převážně kreslíme architektůru, nám dal takových moc věcí, kterými jsme se poslušně vybavili:

Teď Vánoce.

Dnes: celodenní závěrečná kritika a pivo ve školním baru, doma pečená kotleta se zelím a bramborama... teď pivo a poslední díl Dextera a zítra spánek...

my posters...

dorazilo pivo... do školního baru... a nikdo ani netušil, že je od nás....

Pondělky jsou suverénně nejhorší dny našich týdnů. Vařil jsem svíčkovou, popálil se, sklo rozbil, kuchyň zničil. Též jsem klikal v Šopu, ale nikdo neviděl rozdíl před a po mých úpravách. Debil.

Úterý: Brno, škola - formát 400, besídka, celý skvělý, děkuji:

(na fotografii si především v levém pozadí povšimněte japonského mistra Navrátila, který celou souběžnou besídku osobitým způsobem organizoval)

Ráno busem v šest do práce, takže celá výkonnost žádná. Zítra hrozí radost.

Navstevnici

Tenhle vikend jsem tu mela prvni poradnou oficalni navstevu... mama, Bara, Honza - to jsou hrdinove dnesniho prispevku.

Program byl nabity k prasknuti, ale vsecko jsme stihli (no vsechno ne, ale bylo to dobrovolne vynechani) a ztratili se jen jednou. Takze jen ve zkratce:

V patek vecer po prijezdu nedlouha prochazka od Karlsplatz (punc!) pres Dum secese, MuzeumsQuartier (punc!) celou Maria Hilfr a dom.


V sobotu se pokazilo pocasi. Proste jako naschval bylo hnusne, foukalo a prselo a ukazalo se ze me zimni boty nejsou zas TAK vodonepropustne jak mi rikali. Minimalne teda ta leva neni...
Ale my i tak statecne brouzdali v zahradach Schonbrunu, v altanu Gloriette na kopci s zivou hudbou a zlatymi andelicky jsme posedeli (punc!) a nad temi davy turistu jsme se pozastavovali.

pohled na Gloriette a pohled z Gloriette

Pak jsme sli na obed na Naschmarkt (punc!) a ochutnali roztodivnosti v oleji. A pak uz na Hundertwassera, nejdriv na bytovku Hundretwasserhouse, kam jsme zcela partizansky pronikli i dovnitr a to bylo uplne nejlepsi, protoze az tam si clovek uplne uvedomi vsechny ty terasky a jak je to cele vlastne usporadane a jak se i po ty krivy podlaze docela dobre chodi.


No a pak KunstHausWien, taky od nej, od Stovody jednoho, a tam jsme i na jeho vystavu sli a opet si potvrdili, ze to byl silenec.Pak plavat do Amelienbad - zarucene nejlepsi bazen ve Vidni. A pakvyborna sushi vecere, pro nekoho uplne poprve :)

Nedele byla takova volnejsi, vstavali jsme pozde, odchazeli pozde, jen tak jsme brouzdali po meste, na sbirkach motylu a po muzeu v MuseumsQuartier (punc!). A najednou byla tma a uz byl cas jiiiit... Takze jeste trocha zmatku pred metrem jsem udelala a bylo.

Gustav Klimt, Egon Schiele, Anton Kolig...
toho osledniho pochopite po shlednuti tohoto:
http://www.youtube.com/watch?v=bhuYIr1J1zc

V pátek k nám přišly děti.

Tady je to totiž vymyšlený tak, že se malý lidi na prvním stupni ZŠ berou na návštěvy omrknout různý povolání, aby měli představu.

Bylo to malé pozdvižení - přece jen žvatlají nesmysly, motají se, kde nemají, zajímají je blbosti a vůbec jsou to takoví malí opilci! Dostal jsem na starost pět z nich, vysvětloval jsem jim, na čem pracuju, a ukazoval obrázky. Pak mi jeden z nich řekl, že neumím německy, hajzloun malej! Ale měl pravdu a pokračoval jsem ve výkladu anglicky :) hajzl já. Oboustranně nám to asi nic nepřinášelo, tak jsem jim nechal na hraní InDesign a radši jsem vše fotil.

Trvalo mi jen čtyři měsíce než jsem si k něčemu udělal takovej názor, abych ho s šéfama chtěl i prodiskutovat. Na vizošce je "sociální" bytovka. Prozatimní návrh se mi nelíbil, tak jsem to řekl. Rozbitý, zmatený, překombinovaný. A ještě ty barvy k tomu! No, ale protože už je hrubá stavba hotová, tak si můžeme hrát jen tak s tím nátěrem a zábradlím. Ty zelený radosti (potaženej kov fungující jako neprůhledná zábrana, prefa umělá vegetacea zároveň stolek na kafé/ kvítka..) vymyslel jeden z šéfů. Já jsem aspoň maskoval pár hodin na té vizošce, jak by to vypadalo v bílé. Pak jsme si o tom hezky u stolu sedli a popovídali. Já skoro nic nerozumněl a tak nevím, jestli a jak to dopadlo. Debil.

Ale asi ta bílá vhodná není.. už slyším, co by na to říkali ti paroubkovsky "obyčejní lidi".

Včera byl rakouský státní svátek a tak jsme se jeli na rektorát zeptat, jestli by se pro nás našly peníze na delší pracovní pobyt tu ve Vídni. Prej ne. Spíš ne. Můžem se znovu zkusit zeptat v druhé půlce ledna :/

Večer předtím samozřejmě punč. Po punči k Šutru. Hrozný ale skvělý.

Na rektorátě mají teď výstavu vybraných projektů Pelčáka a jeho studentů a pár jich je náštěvyhodných. Aspoň kdyby byla cesta kolem..

Měli jsme ještě odpoledne čas, tak jsme zašli na Špaletovu přednášku. Nevídané skloubení brilantní profesionality a nudy. Je neskutečné, kolik toho ví a jak tím nezvládá zaujmout.

U Tomáše byly vyšlapaný ve sněhu uličky. Skvěle to ukazovalo jak moc a kudy lidi odkud kam!

Od minulýho týdne aspoň trocha dělám barevnější věci:

Čtvrtek a pátek: jistý Michal se přijel podívat do Vídně a za svými bývalými kolegy k nám do práce. Studoval a pracuje teď zpět v Praze. Prej to tu bylo ale zatím nejlepší. Takže žádný v únoru do školy, ale pokud budou peníze, zůstanu aspoň do jara. V pátek byl luxusní firemní oběd s exkurzí v jedné naší bytovce (ta vlevo)...

...a večer zas dvojitý punč.

Sobota: bazén...

...na Mariahilfer Str. se chodilo i po silnici... (s přívalem turistů na vánoční trhy by chodníci nestačili)

a těstovinovo-mikulášská párty u Janic a Tanic - pexeso a pantomima do jedné ráno.

Pondělí: film Garbage Dreams v rámci filmového cyklu This Human World. Film má mé doporučení a dalších asi sedm ocenění :)

Celsing

zážitek... návštěva Millesgården Musea. Autorem náš vedoucí aťáku Johan Celsing. Autorské exkurze mají něco do sebe... :) Johan Celsing je výraznou osobností současné švédské architektonické scény. Podědil to po tátovi, Peteru Celsingovi... (viz google) 

http://www.celsing.se/project_display.php?id=48&pid=268

a pár zajímavostí mě překvapilo... současné kuželovité světlíky měly být původně (podle vítězného projektu) mnohem jednodušší, obdélníkové s obyčejnou pultovkou... ale investorovi (soukromému) se to zdálo moc obyčejný, a tak i přesto, že se to výrazným způsobem prodražilo, udělali nakonec ty světlíky kuželovitý...komolý... 

prosklená stěna (od podlahy ke stropu) s úžasným výhledem na moře (na fotkách není vidět), měla být původně (podle odborných posudků) chráněná minimálně shrnovací mříží... kvůli drahým exponátům, atd... ale nakonec architekti prosadili speciální několikavrstvé sklo (celkem asi 70mm) se speciální vrstvou, která při porušení spustí alarm... a Johan nám říkal, že když zkoušeli co to vydrží... tak že i s velkou sekerou to byla docela práce se přes to nejtlustší sklo (45mm) dostat... a o ceně raději nemluvil :) 

no a o tři baráky vedle právě staví rodinný dům, taky podle návrhu Johana Celsinga... 

viz: http://www.celsing.se/project_display.php?id=34&PHPSESSID=c30adbcba281f1281409126579295be4

kdybyste viděli ty detaily... no mazec...

každopádně to dopoledne bylo velmi... inspirativní.... a Ajedničkovej plakát za páďo jsem tam pořídil....

Pár postřehů...

zima tu jede na plný obrátky, teploty střídavě od -5° do -15° sněhu dostatek (rozumějte tak 20cm) ale pořád to není dost aby tu cokoliv kolabovalo... vlaky, autobusy, letiště... :) zatím všechno funguje normálně... a ukáznění řidiči jezdí pomaleji... a moře začíná zamrzat...
Překvapením pro mě bylo zjištění, že zimní údržba chodníků a silnic spočívá jen v občasném posypání štěrkem... žádná sůl a díky tomu ani žádný břečky... sníh se tu prostě odhrabe, ujezdí nebo ušlape... zatím mě tu zima baví...

Před sebou posledních 15dnů do odevzdání aťáku... kritiky a konzultace se statikama byly pro hromadu spolužáků výživný :) předělávat projekt dva týdny před odevzdáním protože: "takhle to prostě nikdy držet nebude" jim nezávidím... ta jejich bezstarostnost ohledně toho "jak se to postaví" mě stále překvapuje :)

dnešní vepřo-bramboro-zelo bylo příjemným zpestřením jinak vesměs těstovinového stereotypu a spolubydla skoro chrochtal blahem :) maso v mražáku čekalo skoro měsíc a půl... a nakonec se dočkalo

Výlet do Helsinek minulý víkend byl velmi povedený. Trajektem od pátku do neděle, tam a zpátky za 500,- (korun českých). Celá kabina s výhledem na moře jen pro mě, levný plechovkový pivo (24piv za 12euro) a na venkovní palubě zima jak sviňa... zpátky jsem vzal Peťu, ta u mě dva dny pobyla, zašli jsme do Vasa musea (http://www.vasamuseet.se/en/) a pak letěla zpátky na nemocenskou....až bude moct psát, tak nám sem všechno napíše...

a na závěr malá ochutnávka ze zaměřování interiéru jedné "prvorepublikové" vily... možná jsem se tu o tom zmiňoval  (15 lidí, 3podlaží, 11 místností, celkem i s publikováním zhruba 6 dní práce) vše 1:20 - 1:5

Toť moje včerejší práce - speciální úkol. S foťákem a ortomapou jsem byl vyslán k Dunaji a těžce jsem musel hádat, jestli se domky, chaty a zemědělské usedlosti v místě používají, a zaznačit plus, minus nebo otazník.

Řadovky (trvale dosavadní projekt) jsem na pár dní opustil. Naposledy jsme zjistili, že zdi mezi patrama nesedí o 9 cm, ale to už prej nějak projde. Že to je statikova starost. Chudáci statici. A chudáci ti lidi, co v tom budou chtít bydlet.

V městě řádila chumelenice, že jsem to ani nemohl vyfotit.

Rozhodl jsem se, že už mi pět měsíců praxe stačí. Je to zamotané, ale dá se prostě říct, že už mi to skoro nic nedává. Vařit už umím :) takže od února zpět do školy. Ten croissant denně a pár káf k tomu, to by mě stejně brzo položilo.

Takhle se teď hraje lední petaná v MuseumsQuartieru. Včera jsme tam byli na punči, což nám doporučil archiweb.