BEST

Tak jsem se předevčírem vrátila z mého prvního BESTího kurzu v Polsku v Katowicích, městu zahrad (prý).

A jako dobrý no, byla to sranda a mám spousty nových kamarádů za všech možných koutů. Už dobrý dva měsíce před odjezdem jsme začali společnou mailovou konverzaci a to se mi teda všichni zdáli být takoví mírně přehecovaní a brali to nějak moc doslova nebo co, ale v reálu nakonec... celkově byli príma.

Samotný workshop s tématem FIXIN' THE CITY byl srandovně minoritní náplní celého pobytu a spočíval v podstatě v takovém happeningu, jakože malej kousek města na chvilku změníme. Tak jsme čtyři odpoledne něco vymýšleli a chystali, pátej den dopoledne to na místě nainstalovali, a přesně v okamžiku, kdy jsme to teda jako dokončili, nám řekli, že to do hodiny musíme zas uklidit. Takže vyloženě pocit naplnění :)

Ale kdybyste jako viděli, jakej jsem byla leader skupiny, to byste koukali.

No a když se teda nepracovalo, tak se výletovalo a hry se hrály, jedly se sendviče a tak. Oblíbené byly obzvláště návštěvy uhelných dolů a hry na plnění správně přiblblých úkolů. Trapasy na mezinárodní úrovni na denním pořádku. Kdy jste naposledy zastavovali lidi na chodníku a chtěli na nich peníze za účelem nákupu levného vína? Předváděli "I'm singing in the rain" tanec na ulici či delfína na břehu bazénu? Zkoušeli, kolik lidí se vejde do telefoní budky, ptali se zda můžete opusinkovat cizí psy (či jejich majitele), sháněli u květinářů kytku zadarmo, fotili se s policisty, přesvědčovali cizí lidi, ať s vámi vlezou do kašny a ptali se, jestli si na cizím grilu můžete opéct müsli tyčinku? A to jsou jen úkoly nepodléhající cenzuře.

Jinak aby nebylo žádných pochyb, byla jsem ve vítězném týmu všech soutěží! Protože jsem the BEST :D

Včera jsem slyšel i to, co nikdo neřekl. Bylo extrémní vedro a když vám ještě u noh topí rozpálenej počítač, je to hrůza. Dostal jsem starší slabší mašinu a přitom mám jako dál vyrábět obrázky toho domu, co navrhujeme. Počítač nestíhá, já bych z okna skákal a potím se...

Ale jako dnes jsem byl v práci zas do osmi. Asi tam bývám rád tak dlouho protože nemusím, jestli chápete.

Stihl jsem přijít do bytu pět deset minut než začala bouřka. Ale úžasná bouřka. Třicetpětka teplej filter, čistě bílý blesky přes půlku oblohy a hromy, že autům řvou alarmy. Dnes si aspoň začtu!

A když jdu z práce takhle pozdějc, už mi hrabe a představuju si, jak věci kolem sebe modeluju. A když si nedám pokoj a doma o práci po práci přemýšlím, trestají mě v noci sny, jak opravdu všechno kolem sebe modeluju. Budím se při tom, převaluju, deku nesnesu a unavenej jsem jak ze stavby, ale sílu vstát nemám.. zase usnu a znova. Děs. I ta hrůza.

No to máte tak. Neděje se nic. Škola skončila a já se svým hodnocením to táhnu k červenýmu diplomu- ale vy víte, jak to se mnou potom končívá :) Svůj čas tedy musím investovat někde jinde a zatím to není problémo. Zahájili jsme sezónu (prima sezónu) Strasbourgem … jo je to ve Francii, i když to dříve patřilo Německu. Strasbourg v UNESCU, stálo to za to…jenom zaparkovat jsme nikde nemohli a tak jsme tam jezdili dlouho do noci a poznali veškerá zákoutí města a furt všude byly ty cedule, jak velký autíčko odtahuje to malý autíčko a tím malým autíčkem bylo myšleno to naše :)

Další akce sjíždění Vltavy. Já byla na vodě poprvé a nevěděla jsem, co to obnáší a od samého začátku jsem byla fakt drsná, ještě za tím prvním jezem jsem byla drsná…. Na tom druhém jsme to už otočili (2x za sebou a potřetí jsem tam uklouzla nedobrovolně), kolena stále odřená. Já ty kameny neviděla, když nemám brýle. A taky dodnes nepochopím, jaktože do těch sudů s oblečením nateklo! Odplaval jeden ešus, nechť ho odnáší silný proud.

Následně Switzerland. Samé kopce a žádný signál, Maro! Chodili jsme zase na horu a dolůůů. Do kopce pěšky a dolů někdy lanovkou. Kráva kam se podíváš. Možná i na vola by nebylo zase tak těžký narazit

V neděli procházka Blansko-Adamov. Přiznávám se-bylo mi vedro a potila jsem se.

Včera koupání na přehradě. Stav bez sinic, to já poznám. Byly vlny a namočilo mi to hlavu a to já nesnáším. Parníky jsem si držela od těla.

Jak jsem již řekla na začátku … neděje se nic.

Přestavěl jsem si v pokoji nábytek, malá změna a vždycky mi to pomůže.

Včera jsem byl v práci do osmi, dobrovolně a rád. Dělal jsem na vizoškách, "práce šla od ruky" a co bych dělal doma.. dejchal bacily spolubydlících?

Ale na Karlsplatzu bylo letní kino zadax, tak to jsem šel docela i rád. Promítali Exile Family Movie o utečencích do Rakouska a Států a líbilo se mi to. Hlavně mě zajímá, o kolik míň se Rakušáci dívají stejně na gastarbeitery z Česka? Fakt už nejsme jejich nejmíň oblíbení sousedi? Lidi jsou tady ke mě milí, to bych si musel myslet, že se všichni přetvařujou!? Co, nevíte někdo?

V neděli jsem si dovezl tři čtyři knížky. A uvědomil jsem si strašnou věc, že doma nemáme pořádně žádnou beletrii nebo prózu nebo jak říct knížkám, který se večer čtou, aby člověk celou noc nesnil o rýsování, jsou v nich příběhy a můžu se těšit zpátky, že si to dočtu. (To hrozný na tom je, že jsem si musel dovízt přiblble přeužaslého Fulghuma a Viewegha, hm no Majkla Viewegha. Knížku o tesařství nepočítám)

A Dáša by třeba mohla napsat, že se nic neděje a nebo ještě líp překvapit opakem, co Dášo? :)

V kterým kole Angry Birds jste? :)

Na blog skoro nepíšu, ale co ostatní? A s tím, jak si i Google spustil sociální síť, která toho má umět ještě víc a nabízet fakt super služby, aby lidi rádi psali a sdíleli a přátelili se a zaškrtli, jestli jsou teplí nebo sledujou Dextera... nechce se mi nikam nic psát.

Třetí týden v práci je otrava, protože jsem ještě nachlazenej. Taky zas mám pocit, že nerozumím, co se říká, ale to by bylo pořád nahoru dolů nahoru dolů. Nejspíš jsem onemocněl od naší domácí. Mohlo by to být jedno, ale s léčením na tom není dobře, trvá jí to a ozývat se přestala až včera. Kdoví, jestli není tuhá a její pes neohlodává zbytky. Určitě teď zase bude mít to odbobí, kdy tři týdny nevyleze z pokoje.

V práci včera dopoledne nešla voda. Ani na záchodě. Sobec jsem si udělal poslední kafe ze zásoby v mašině.

Moje hlavní náplň je teď modelování a vizošky hmot do jedné soutěže. Všem se líbí, jak mi to jde prej rychle, ale nechápu, kde to berou. Radši nc neříkám, usmívám se nebo odpovídám univerzálkama.

A večer si kreslím barevný nesmysly nebo koukám na filmy. Naprosto doporučuju tarantinovku Jackie Brown.