Takže ...

všechno to začlo asi takhle. Minulý týden, přesněji určeno v pátek, jsem byla právě ve 2.patře školy, když můj tutor vytáhl z kapsy digitální foťák značky Sony zelený. Nechtějte vědět, co to se mnou udělalo. Jelikož můj foťák úzce spolupracuje s Photoshopem a fotí rovnou s využitím některého z filtrů a duplexu, a jelikož náš druhý foťák doma přestal spolupracovat s bleskem, tak jsem již dřív byla zvolena, že nový foťák koupím já. Nějak se mi do toho stále nechtělo, ale pohled na to zelené stvoření ve mně způsobil atomovou reakci. A už jsem šla! V Sony Centru se ptám: ,, Máte tenhle foťák v zelený barvě? ... a tenhle? ... nebo tenhle?" Po chvíli jsem rezignovala a natvrdo se zeptala, jestli mi můžou říct, kterej teda v tý zelený mají! Žádný prý, lidi to nekupujou, lidi chtějí stříbrný- idioti. Závěrem- foťák mám barvy šedivo-vínové a k němu to nejjedovatěji zelený pouzdro. Tak. Stop. Vím že Vás to nezajímá.

Dále škola. Dobrý dobrý. Musela jsem udělat dotazník pro lidi, před tím, než začnu navrhovat svoje sport centrum, jako že ty lidi o to tam fakt stojí. Dotazník vyšel k mé 100% spokojenosti ... možná to bude tím, že jsem si to všechno zodpověděla sama :) A co! Lež pro dobrou věc není lež. Prostě lidi cvičit budou a konec!

Dnes sobota-relax den. Se spolužačkou jsme jely do House for an lover art ... jo fakt skvělý, podle toho co internet říká. Uvnitř se konala svatba, takže veřejnosti zavřeno. Ale nevadí, aspoň jsem viděla ženicha. I foto jsem si pořídila. Dívejte-

Ženich je ten vlevo, pěkně v kiltu, jak se sluší a patří. Já bych si chlapa v sukni teda nevzala, jedině kdyby měl nohy křivější než já. Tak to byla sobotní kultůra, pak jsem se vrátila domů a okolnosti tomu chtěly, že jsem šla se spolubydlící do nemocnice. Oooo ano, nemocnice Chicago Hope. Velká hala, plentama rozdělená na miliony částí s lůžkama a mezitím lítají doktoři. No doktoři. Kdoví, jestli ten chlápek v riflích a černý košili, co jí bral krev, byl doktor že? Nebo kde se tam nachomejtnul. Takže zatímco já tam s ní stojím, tak za plentou dávají elektrický šoky ... jó pohoda, normální, nepřístupné slabším povahám jako já jsem.

No co dodat ještě více? Já piši Vám co mohu více, co ještě mohu dodati? Teď vím, že máte právo sice, mne pohrdáním trestati, leč ještě věřím, nešťastnice, že mě Váš milostivý soud, nemůže přeci odvrhnout. Já nejdřív mlčeti jsem chtěla a věřte, nebyl byste znal ..... no prosím, tuhle báseň jsme se učili v osmé třídě a v tý hlavě to je! A to jsem tenkrát ještě netušila, kde všude se to dá využít!

Jabko

Náhoda a koukám jak tele:



Vypnu display, lampa za ním a toto! Konečně mi docvaklo, jak jabko zezadu svítí, když je zaplej display. Líbí :)

Vypsaná fixa - Letní tlení, potěší.

Vám se nechce bydlet v New Yorku, letět na ctyři měsíce do Japonska nebo propíchnout klacíkem medůzu?

Internet

Aktualne jsem na 7.99 z 8.00GB. Tak se nedivte ze nepisu nevolam nejsem on-line... Ovsem od nedele jedeme na novo, takze pozitri nashledanou :)

Bazén

V Brně se nic neděje, Miro? Teda bych do toho vrazil toto .-/

Jsme si dnes kolektivně ve dvou všimli, jak nám psisko hubne. Herec mu teda koupil nějaký vymazlený plechovky masa, ať si dlábne a dá se do cajku. Kolem víkednu ho máme na starost, musí přibrat... zvažuji akutní letecké přemistění na týdenní pobyt k babičce.

V úterý Londýn, zpět v sobotu. Pršet by, píšou, nemělo.

Škola v pohodě, práce jde od ruky. Jen mi bylo dnes vysvětleno, že Bófilla kopčit nemáme, protože úplně "fáknul" kontext s tím svým mrakáčem (myslím to nový zadání). Tak jsem se ptal, proč to je špatně a odpověď byla nekompromisní a blbá: "Je to špatně." Dík.

Poslední novinka je místní systém bazénů. Rád plavu, tak jsem už na podzim zkusil první bazén v okolí vedle fotbalovýho stadionu. To jsem se na místě moc nedomluvil, ale pochopil jsem, že bych musel být registrovaným členem, platit měsíčně € 30 a mohl bych přijít tak jednou týdně v jednu zvolenou hodinu na čvachting. Otočka na místě a pochopil jsem, proč tam nikdo neplave. Dnes jsem plavání mimo ledovej Atlantik dal další šanci. Za školou tři bloky do kopce jsem našel jinej bazén (pro změnu zas u fotbalovýho hřiště) a šel prozkoumat po designu....

.........jsou to blázni! Systém i tady stejnej. A já se ještě drze ptám třeba: "A kam teda chodí veřejnost, když si chce jen občas zaplavat?" "Do moře.."

Nirvana

Doma nejde zase internet. Jasně, zapomněl to zaplatit.. To mám asi za to, co jsem mu vyrobil k narozkám na zeď: (no musím se pochlubit :)


Xaviér začíná být čím dál otravnější a vyžaduje společnost, tak jsme ho znemožnili ve vojenském stylu:


A včera byl teda jako ten celostatní svátek kvůli karnevalům, žádný průvody jsme neviděli, ale těch děcek uřvaných v parku, a krásně samozřejmě bylo:


Howg, mtfbwy..

Xavi

Domácí má teď jak říkává moc práce, zkouší v divadle prej na dvě hry. "Man, 'am so tired, ya know...". Chůďa je ale pes Xavier, protože ho ráno občas nestihne vzít ven a večer dojde pozdě na venčení, Xavál plnej celej den. Tak ho odpoledne bereme nastřídačku my a teď vám o víkendu bylo k tomu tak pěkně! Normálně už začaly kvíst nějaký žluťáky: (za Lenkou vedle lavičky)


A jak má psisko rádo, když mu házíme aportem šutry, brzo se unaví a co s takovou kládou chcete dělat, když si na odchodu lehne a jako NE, nejde nikam!? :)

22 2 22

Všem děkuji, I got my mind set on you..

a už zase doma....doma?

Tak jsem se vrátila zase sem, vyprala, nakoupila, navařila, zjistila, co si škola žádá a zase rutina. Ještě že za 14 dní letím do Barcelony. Ale nepředbíhejme že? Nějaké foto z Paříže zde:

...workshop s choreografkou

... sníh padal sníh a je to dávno ......La Defense, La Defense, La Defense pod La Grande Arche

... a hlavně tahle nádhera ... prý víkendový dům, no jasně, taková chatička ... holt za Corbusiera byla jiná měřítka ...

Jinak vše probíhalo tak nějak v rámci možností. Času moc nebylo, ale stihli jsme toho dost. Někteří dokonce i navštívit nemocnici za účelem vypumpování žaludku - takových prachů za ten chlast utratí a pak se nechají pumpnout? Tak chápete? Tak nekřesťansky hýřit! Ještě jsme i navštívili divadlo, do třetice všeho dobrého. Nejdelší hodina a půl v mým životě. Spočívalo to v tom, že se pět chlapů producírovalo po jevišti za zvuků, který Vám jsou nepříjemný (škrábání na tabuli, vrzání dveří, ...) a přitom si pořád hrabali navzájem na zadky ... tak to snad nemuseli ne? Já nevím, kde jsem vlastně byla. Strašný, takovou hromadnou depresi jsem doposud nezažila. O krásném pocitu, že s Typ Typ sdílíme jeden stát nemluvě!

Cesta do Glasgow - další zážitek! Honili mě po letišti jak nadmutou kozu. Když někam letí skupina o deseti lidech, tak to znamená, že devět jich pustí a desáté-to jako mě- řeknou, že potřebuje confirmation. Corfirmation znamená papír, kde je seznam jmen všech deseti lidí a jméno Vašáková zakroužkujou propiskou. Oooo ano. A vše je náhle v pohodě až do té doby, než se prochází kontrolou a tatáž Vašáková pípá a pípá. A pak se postupně vysvléká ze svršků a furt pípá. Kontrola důsledná-ať si kdo chce klidně šáhne, ale tohle kontrolní ošahávání už bylo trochu moc, řekla bych.

Taky jsem tam potkala paní z pražský architektury, co učí nevím. A tak se mě ptala: ,,JAk se máte s panem děkanem Šlapetou?". Oni se prý s tím jejich novým mají skvěle a škola jen vzkvétá, tak jsem jí řekla, že mě to těší. No věděla samozřejmě všechno ... možná i víc, než já.

Ve škole to teď ujde. Ač jsem ani netušila, do čeho jdu, tak tenhle semestr dělám bakalářku. Doufám, že mě místní titul nemine :) Rozhodla jsem se pro Sport/relax centrum a za tím si budu stát, i kdyby se všichni Číňani v kampusu na hlavu postavili. Však já už si to obhájím, proč je to v daném místě tak potřebné a užitečné. Tvrdě do nich.

Kupodivu tu asi začlo jaro. A už dva dny nepršelo. Je mi to podezřelý, určitě teď přijde nějaká podpásovka...něco jako ve Sto roků samoty. Viděla jsem IT Crowd, Black Books a jeden díl Futuramy.Hej, já jsem drsná!

Další zadání

Takže škola:

Ateliér architektonický - úkol tentokrát ve srovnání s garáží nebo lešením docela velkej. V horním centru vybourali skoro celej blok domů a máme každej navrhnout komplex budov obsahujících tříhvězdičkovej hotel, komerční blok, parkáč, T1 a T2 dvojbyty, začlenění současnýho kulturního centra a ještě cosi, čemu nerozumím. Jestli to máme stihnout za dva měsíce, tak potěš. Z přednášky jsem pochytil, že na roh už navhroval Ričí Bofill mrakáč, ale nám dovolili jen osm podlaží..:




Ateliér designu - navrhujeme dózy a podobný nádoby na suchý ingredience k vaření jako těstoviny, mouku, cukr atd. Nic víc, nic míň, ale podrobně. Na tohle se těším.

Perný týden

Tenhle tyden byl fakt docela extrem. Moc jsem toho nenaspala (tri hodiny, pet hodin...), porad ve skole a tak. Jak ja se tesila na vikend! Pritom kdyz se ted nad tim tak zamyslim, kde jsou nake vysledky? :)

Vymyslela jsem ten atelier (vsak vite, nic varianta...) a uplne moc navrhu sem udelala a vsechno chodila prodiskutovavat s Bertrandem, a pak sem to i musela vysvetlovat pred ostatnima a to nemam rada, kdyz na vas vsichni koukaji a cekaji co reknete, ale zvladla sem to.
Taky jem vyrabela hmotovku model stare chlapecke skoly co na tom namesticku stoji, jen tak na ukazku, aby videli jak to muze vypadat.

Další věc co mi sežrala uplne neskutecne moc casu byl pitomej blbej nesmyslnej ukol do vypocetky. Na Google maps jsme si meli najít ptaci obrazky deseti francouzskych namesti a pak k nim najit prislusne fotky budov co jsou okolo a pak v Illustratoru obtahat ty bloky domu i s vnitnimi dvory a vrcholem bylo zakreslovani jednotlivych parcel.

A to ja jsem to jeste docela odflakla a ty domecky jen tak od oka odhadovala... frantici decka si kvuli tomu hledali katastralky prislusnych mest a kreslili to podle toho, blazni.

Nejvetsi udalosti tydne pak byla dnesni patecni prezentace, tzv. Revue de presse, zkratka shrnuti novinek ze sveta ekonomiky, urbanismu a podobnych zalezitosti. Byli jsme na to dva - ja s Benjaminem. On hledal vetsinu tech clanku v novinach a casopisech, pac to by byl ukol pro me nadlidsky, ja stvorila take naky ten textik ale hlavne vyrobila uplne efac prezentaci v Duracell stylu.
No dobre to dopadlo, byly jsme pochvaleni :) A strhla se uplne velka diskuze potom na tema vlada politiku/expertu, ktere jsme nerozumela... ale vyvolane to bylo mym popisem udalosti kolem projektu knihovny, jo jo, toho naseho blobiku.


Co jeste jinak (mozna) stoji za zminku:
- v utery nam z nasi uz tak mizerne vybavene kuchynky zabavili varic. Asi za trest, ze si neuklizime. Da se takhle vubec fungovat?
- v ocekavani dlouhych noci jsem si koupila Chicorée Café a za peníz padesát kilovej pytel susenek. Az doma jsem zjistila, ze kafe je spis jakasi nahrazka s cikorkou (to me taky mohlo napadnou, chicorée...) a ze susenky nejsou moc dobry. Ale to se dalo cekat. I presto uz jsou temer spapkane :)
-uz zase maji vsichni uplne prazdniny, jen blbci geoarchitekti do te skoly porad chodi
-mam mesicni interneti limit 8GB, momentalne jsem na 7.24 a zbyva jeste osm dni. To nemuze vyjit, asi me odstrihnou
- ve ctvrtek nam vratili varic
- dnes jsem prospala cele odpoledne

první týden druhýho semestru

Asi zítra popíšu s jakýma kravinama se budem bavit tuhle půlku semestru ve škole.

Dnes jsem zjistil od jednoho novýho Itala z designu, že Rhino se pomalu portuje na MacOS a že se Rhino právě přepisuje, aby fungovalo i na MacOSu. Je to sice tatáž informace, ale považoval jsem ji za tak důležitou, že jsem ji raději zopakoval dvakrát.

Denně si ráno dělám zelenej Lipton. Celkově mně tu dobré naladění bořili jen dva lidi - Carloto a profesor z aťasu, ale oba začínám zvládat, dobře pro mě. Přemýšlím, jak oslavím neděli. Byla by tu příjemná možnost zajet do Fara úplně na jihu, určitě by se dalo i koupat nebo aspoň válet na pláži jak vykostěnej slon. Jedním proti je sobotní akce na uvítání nových Erasmáků, ale velké pro je státní karnevalové volno v pondělí a úterý. Karneval, karneval! We will see.

Jo a bych zapomněl, včera jsme šli do CCB na každočtvrteční jazz a tentokrát stál za prd:

Želvička Oli

Abyste jako věděli, že naše odplulá chlupatice Olí neprošla, jak si někteří mysleli, žádnou psokrunýřovou tranformací - vočte zde. Je opravdu na jakési mega farmě, lítá kolem koz a tuším, že se za jednu z nich považuje, blbá na to byla dost. Most.

Zprávy z domácího

Včera nebo předetím nám Herec oznámil, že je zasnoubenej. Tak jsem se podivil, sporadicky pogratuloval jen tak, aby to zas nerozjížděl. Jsem mu i řekl, že tomu u něho nevěřím, ale něco se přece jen změnilo... ještě jsem neviděl, že by kdy večeřel kilo křidýlek a stejnou nálož hranolků.

Pecka pro teď tus.

První návštěva

Jak jsem nahodil předtím, přiletěly na návštěvu Hanka a Verča z gymplu. Načasování měly bezkonkurenčně výborné - ve třech dnech se potkaly s pátkem třináctého, nejlepším počasím od oktobera, Valentýnem, Lukášem, že, a škola nám začala až den po jejich odletu, takže jsme měli na turistění docela čas. Sami jsme prohlídku většiny míst a památek odkládali až s někým a dobře pro nás. Program vypadal takto- vstávání kolem půl dvanácté, snídaně a ven vidět všechno a hned :) zpět kolem setmění před sedmou, abysme nezmrzli, a po desáté zase ven na noční Lisabon a bary, kluby,.. phozor n k'itišky.

Tisíc slov nenahradí obraz:

(pátek) Palác sv. Jeronýma

..podruhé

Památník mořeplavců

Belémská věž

V "paštelárně" (nejbližší něco mezi cukrárnou a snackbarem) na "paštelech" - typických kulatých pečivovitých zákuscích s tajnou recepturou pudinku v listovém těstě .)

večer u Teja

(sobota) výhled z podhradí

hrad

(neděle) Belém, naše okolí, chillout..

večerní pobřeží Teja, poslední presso a zdar.

Nechápu, reálně se toho tady tolik stihnout nedá (fotky tak z pětininy zajímavých míst), zvláště při portugalském vnímání času.

A song těchto dnů vyhlašuji na ototo Kokomo.

Výlet

Taaakže, kde že jsem to vlastně byla? Prohlídněte si mapku mapku, Jugon les Lacs se to tam jmenuje.

Ale z onoho městečka jsem ve skutečnosti neviděla ani ťuk, páč jsme zapluli rovnou k Jean-Philipovic letnímu venkovskému sídlu.


Přivítalo nás úžasné psisko Šamaj (jsem si naprosto jistá, že takhle se to nepíše, ale vám je to stejnak fuk). A když člověk trochu přimhouřil obě oči, vypadal úplně jako Shagiiček.

Pak jsme šli na procházku po okolí do lesů a polí. A potkali jsme BIOprasátka, šťastně se nechávající chovat každý ve vlastním výběžku s vlastní boudičkou. I malá selátka tam pobíhala a byla rozkošná. A Maro ať si říkáš co chceš, prasata jsou obří zvířata, tyhlety mi byly minimálně po pás... a to určitě můžou dorůst i více.

Co se mi dále líbilo velice byla večeře :) Dobrůtka taková, že jsem se přecpala k prasknutí, až mě pak bříško trošku bolelo. "Předkrmem" různé oříšky, křupečky, olívky, brambůrky... Pak hlavní jídlo, přitom úplně jednoduché, vařené brambory se sýrem a různýma šunčičkama, to celé rozpíkané na stolních opíkáčcích. A následoval ještě dobroučký jablečný koláč.

Bohužel o něco méně se mi líbil zvolený způsob večerní zábavy. Nejprve hra Tabooo, kdy dostanete na kartičce nějaké slovo které mají ostatní uhodnout + seznam slov, které při popisu nesmíte použít. Hra vyloženě pro mě :) Nicméně pořád lepší než co následovalo - divoké bláznivé křepčení. Narozdíl od většiny kroměřížské mládeže jsem nestrávila svá pubertální léta na Sladech... a co se v mládí nenaučíš, ve stáří nenajdeš.
Spinkat jsem šla kolem druhé, ale bylo to takové útržkovité, pořád sem se nějak budila či co. Vím jen, že ještě kolem šesté ráno to v celém domě dunělo a tuctucalo. O to víc nechápu, že byli (téměř) všichni schopní vstát po desáté.

No než sme se vykutáleli bylo odpoledne. A vyrazili jsme na malý výlet k moři moři. Zase ty typické bretaňské útesy všude kam se člověk podíval.

A pak ještě na pláž...

A tam jsem až zezelenala závistí, prohánět se přede mnou na koníkovi po mořském pobřeží, to by se mělo zakázat.

Geoarchitekti na kolotoči...

No a pak už jen cesta domů. Mimochodem tak kýčovitý červánky jsem už dlouho neviděla. Ale to už byl foťák v kufru, takže to neuvidíte. Konec. Vyčerpávající? :)

víkend v oranži

Vše se má tak, že mi přijela první návštěva- dvě kamarádky ze střední- a turistíme po Lisabonu. Tempo pro mě nezvládatelně středoevropské.. S průvodcem v ruce probíháme město, holky si odškrtávají stránku po stránce, slunce pálí a party nekončí. Jít spát před třetí? Blázníte? Zbytek popíšu za pár dní až se vyspím .) nenapadlo mě, že někdo může proběhnout všechny důležitý místa v celým městě za necelý dva dny..... Taková čokoládka!

Absurdum

Pamatujete si ještě, jak jsem si kvůlivá finančnímu příspěvku od CAF zakládala francouzský účet? Byla to jedna z podmínek přidělení... Jaké to bylo duševní vypětí! A jak mě pak docela slušně vytočili tím, že ty peníze začali posílat přímo na sekretariát kolejí? No dobrá dobrá, říkala sem si, třeba ho někdy použiju, někdy něco kartou zaplatím nebo tak... Ale nakonec jsem to nikdy neudělala, nene. Akorát mi měsíc co měsíc chodily výpisy: -2 eura za vedení účtu, +2 eura (prvních šest měsíců je to zdarma). A jsme zase na svých.
Tak tenhle účet jsem se rozhodla zrušit, dřív než mi ty poplatky začnou doopravdy strhávat. Vybrala jsem si svých dvacet euro, půl hodiny smolila mail paní do banky - et voila, je po všem. Zůstal jen pocit prázdnoty...

Co dále: Včera jsem úplně jako pracovala, komplet den ve škole. Na ateliéru. Je to celý takový vážně vtipný, jak jsme se půl roku dopracovávali do stádia, že na to naše maličký Saint Agathonsky náměstíčko se postaví buď 1) nějaký socio-kulturní stánek (rozšíření knihovny, mediatéka) nebo 2) nějaká obchodní soukromně výdělečná sranda (bar) nebo za 3) nic. Nejlepší na tom je, že já s Bertrandem máme na starosti tu nic variantu. A ještě vůbec lepší než nejlepší je to, že na tom náměstí o rozloze neco pres 3 500 čtveráků řešíme "urbanismus". Když jsem se divila tak mi to bylo polopatisticky vysvětleno jako: "Ukážeš, budova, tady. Dispozice, ne."
No, příští středu máme mít nějaký návrhy, tak se do toho asi teď pustím :)

Taky jsem neopoměla Frantíkům vysvětlit, jak mi připadá srandovní, že pořád říkají Oui oui oui oui, páč takhle se u nás projevují prasátka. Vše jsem podpořila odkazem na YouTube na Nohavicovy Tři čuníky.

Jo a to. Allemandky už definitivně odjely a ani trošku se nerozloučily. Ani po tom blbým Skypu ne. Takže jsem tady zase sama samotiká, navíc s pocitem, že mě tu stejne nikdo nemá rád :( fňuky fňuk

Jinak o víkendu je v plánu dobrodružná cesta k Jean-Philipovi, je to u jakýchsi jezer či co, na severu Bretaně. Tak pak podám zprávu...

Mix dne zde.

Bonjour

Tak příspěvek z Paris ….vezměme to zkrátka, workshop úžasný, skvělá organizace, téma scénografie+architektura, zajímavá práce … na druhou stranu celkem psycho, protože fakt valíme od rána do půlnoci, ale musím uznat, že mě to baví i tak. Minulý týden jsme dělali performance…natočit film+něco přitom předvést na jevišti… a abychom měli inspiraci, tak jsme navštívili pařížskou Opéru (61euro-naštěstí to všechno cálujou všechno oni), pak divadlo na jehož jméno si nepamatuju – vedle Eiffelovky prostě, Dance divadlo a skvělá práce se scénografkou, která nás jakože učila jak sebou mlátit o zem, jak dělat kreace… to se mi líbilo velice! No a teď nás čeká navrhnou něco…by mě taky zajímalo co,…nějak na to navázat. Jsou tu i děcka z Prahy a teď přichází pointa- kromě toho, že tu máme všechno zaplacený včetně divadel a jídla a ještě jsme dostali 204 euro na útratu, tak oni za absolvování mají ještě 8 kreditů a… představte si … nikdo od nich nechtěl jet, sotva obsadili všech 9 míst… takže to sbírali ze všech ročníků a přemlouvali je. Oooo ano Davide, vím, že jsi teď nejspíš vyletěl z kůže. Paříž zdarma a pražákům se nechtělo … držte mě! J Ale jo, dobře že tu jsou … zase jednou trochu domova.
Je tu zima jak v háji, padá sníh, jelikož bydlíme v centru vedle Pantheonu, tak je tu všechno šíleně šíleně předražený, ale prostě já nechápu, proč jsem z Paříže tak urvaná, jen těžko to kdy rozchodím! Takovou kultůru! A metro dobrý … defekt mě neminul, o tom však jindy.
A teď k děckám z Glasgow! Hej já uznávám, že jsem se dostala do takový blbý, nebo aspoň zvláštní situace. Jejich finanční laťka je trochu jinde než moje, což znamená, že oni každej den nechají klidně 30euro za večeři a ani nemrknou. Že nejdou na snídani, protože nemají hlad a za půl hodiny si jdou koupit bagetu, protože hlad dorazil. Že dostaneme lístky do Versailles a oni tam nejdou, protože ráno se holt po párty (kde pivo stojí 5éček) vstávat nechce. Přičemž já šílím, že voda stojí 1,5euro …to je pro ně pakatel, kterej se vůbec neřeší. Takže chápete, že tohoto jejich stylu já se neúčastním … což mi zase přijde, že se straním, … nebo já nevím, tohle je těžký. Tady nejde o to, jestli ty prachy mám nebo nemám, ale určitý hranice jsem si vytvořila. Za ty prachy, co oproti nim ušetřím na blbým jídle a zbytečným hýření se do Paříže klidně podívám ještě jednou! A to nutno zmínit, že takový věci jako Eiffelovka, Notre-Dame, Pantheon, Centre Pompidou, je nechává chladnýma. Jako chápete to jo? Oni se tam nejdou ani podívat a všechno pár kroků. Taky proč? Vygooglíme na netu … bar nepočká. No dobrý, už jsem se zase vytočila, jedeme dál J
Ještě naše pracovní skupina by taky stála za zmínku. Jsme dvě holky z ČR, takže chápete, že se jedná o nejschopnější část skupiny. Pak holka z Paříže, která mi přijde, že má dobrý nápady a takový v hlavě srovnaný. Japonský chlapec ze Švédska – no coment. A holka z Portugalska, kterou bych zabila. Panebože Maro, jak tam mezi takovýma free psycho můžeš existovat? Maro??? Ano TY! Nebav se s nima!
Co jinak? Kromě toho, že je mi zima a mám mokrý boty asi nic moc. Konec …a uvolněte se, prosím.

Brest ve dvou

Je to hnus. To jak Mara cestoval za Hankou do Brestu, dveře dveře celkem 14 hodin. Do Paříže letadlem a pak vlakem TGV. Ale! Co se chudák naběhal, protože spoje úplně natěsno, takže celé pařížské metro sprintem (utíkal ze cviku i v jednotlivých vozech). Hej ale ty TGV! Je co závidět.

Největší zážitky:

Čtvrtek - hodina angličtiny. Hanka musela do školy a Mara si po třech letech zavzpomínal na gympl. A menza. Takhle kdyby vařili ve všech školních jídelnách, tak by děti podrážkové hovězí neplivaly tajně do odpadkových košů :)
Pátek - byli jsme na výletě do města a plavat plavat, něco blízkého oceánu, říkala Hanka! Takže bazén - výhled na moře, přístav, protiproud, vířivka, tobogán a západ slunce. Pořád prší ale.
Sobota - sousedi za papírovými stěnami v noci hlučeli a tak se H&M moc nevyspali. Pak práce do školy a podívali se, jak bydlí Francouzi (u Hančiny spolužačky Charlotte). Prší.
Neděle - Oceanopolis. Tři pavilony vševodního světa, výlet na celej den a jako pecka! .) Nejlepší barevný tropický rybky, medůzy, živej lední medvěd, phoqueci (tuleni) a tučňáci. Hanka dostala k narozeninám knížku Bílej Fok a je úplně spokojená. Jen mrholí.

Fotovýběr z Oceanopole:

Sumář čtvrtého měsíce

(odečítaje měsíc v ČSR)

Tak napotřetí a jednoduše, protože tohle mi dnes nejde:
- dle kalendáře na dveřích jsme si zvládli obarvit program dalšího půl roku návštěvami i cestováním, jak se patří.
- v bytě celková pohoda asi protože...
- ..Carloto má dost práce, nebývá celý dny doma, když přijde nemá sílu otravovat a už se zbavil fenky Olee. A koupil jsem si ucpávky do uší.
- kulturně žijeme
- v pokoji jsem si průměrně co týden přestěhoval nábytek a konečně jsem spokojen, mám internet i mapu Evropy na zdi .)
- z negativních zpráv nám odletěli někteří známí Erasmáci, ale zas doletí jiní, že.
- Výsledný dojem sedm a půl tučňáků z deseti.

Nadilka

Se rano probudim, tak normalne se smrdolim po pokojiku, a najednou tak koutkem oka zachytim nakej pohyb za zamlzenym oknem. Tak se jdu podivat a.. a... on to SNIIIH! Ta vcerejsi vichrice prinesla takovy naducany mraciska a z nich se to spustilo a ted je tu vsude bilo, ale uplne.


V Brestu je to vec naprosto nevidana, vsichni si to foti a foti a jak mali si utikaji hrat ven do te bile nadhery :) Ma spoluzacka Julia mi duverne sdelila, ze snih naposled videla v prvaku na gymplu.


Tak z toho mam radost a zcela nepokryte si myslim, ze to snezi kvuli me, at si taky uziju trochu te zimy.

Až na konci světa...

... jsem dnes byla na vylete :) Point du Raz, vsichni si to povinne vygooglite. Tak.

Je to nejzapadnejsi ze zapadnich vybezku Francie. Dal uz neni nic, jenom ocean...



Foukal uplne mocnej vitr az to cloveku vysusovalo oci a bralo cepici. Asi tu taky mame nakou tu vichrici ci co...