S dvouměsíčním odstupem shrnu svůj roční studijní pobyt v hlavním městě Portugalska. Můj celkový dojem je silně kladný a proto začnu tím nejpozitivnějším - o lidech.
- Lidé
Asi každý odhadne, že Portugalci jsou jižansky temperamentní. Mimo to jsou ale i až překvapivě přítelští a rádi pomůžou. Vesměs všichni v Lisabonu mluví i anglicky a když ne přímo, sami si rychle někoho přivolají. Mezi lidmi panuje pohoda, nikoho jsem neviděl jen tak se hádat jako u nás. Hlavně mají trvale docela dobrou náladu a, co u nás rozhodně není k vidění, prostě se na sebe usmívají. Povahou dost daleko od Španělů, se kterýma se nemají zrovna rádi.
- Počasí
V Lisabonu je pro našince, kterej není proti teplu, opravdu úžasně. Přes rok prší málokdy a buď slabě mrholí, nebo se vyprší na dva týdny dopředu. Teploty jsou kvůli moři stabilní a i na noc se tolik neochlazuje. I když by někomu mohlo trvale teplý počasí vadit, pořád od Atlantiku fouká vlhce studenej vítr. Průměrný denní maxima prosince odpovídají našemu květnu. Ale to se opravdu týká tak Lisabonu a níž (Alentejo a dál k jihu), protože už v nedaleké Sintře je o dost chladněji. Sintra je oblíbené výletní městečko, 30 km nebo půlhodinka přímým vlakem, chladněji je tu na další vrstvu.
- Škola
V rámci naší Erasmus výměnné smlouvy jsem chodil na univerzitu Lusíada. Z hlavní ulice si všimnete maximálně prosklených dveří děkanátu a průjezdu - hlavního vchodu. Ve vnitřním areálu ale škola příjemně překvapí - jde o slepenec starších domů v patře spojenými rampami; zelené nádvoří, lavičky, kavárna a (jen bohužel nefunkční) kašnobazének. Fakulta architektury, designu a čehosi je o ulici dál a opět ji tvoří (byť trochu industriálnější) slepenec několika budov. Ty jsou v této části zařízeny hlavně jako ateliéry, ve kterých se i učí.
Škola je soukromá, placená a dost. Měsíčně se solí kolem €300 a skoro všichni tu mají ještě sourozence. To určuje který rodiny si Lusíadu můžou dovolit. Všichni kromě Erasmáků jezdili do školy vlastním fárem, někteří sourozenci teda spolu jedním :)
Profesoři anglicky umí, ale radši se na všem domluvit, na výběr předmětů a profesorů není třeba ni vhodno spěchat. Asi všichni mají i svoje ateliéry či studia mimo školu, praxi jsou možná blíž. Každopádně si soukromá škola asi může dovolit platit vyučující jinak a snad to šlo i poznat, práce je baví.
Studenti mi nebyli schopni říct kolik se jich hlásilo a kolik vzali. Měl jsem pocit, že o tohle moc nejde. Studuje kdo platí. Žádný talentovky, šance jedna ku pěti atd. Navíc koncepce výuky je jiná v tom, že se nezačíná nezbytnýma technickýma předmětama jak u nás, ale v prvních rocích si jen tak hrají a vymýšlí úlety. Takový práce v aťasech jsou možná potom barevnější a zajímavější, ale u čtyř z pěti je jasný, že by to nemohlo stát nebo bylo neúměrně nákladný. Proces tvorby místních nás dost zarážel - vypadalo to, že vezmou do ruky papír nebo jinej matroš, pomuchlají to nebo různě poslepujou a tomu říkají idea. Asi moc odlišný myšlení.
- Lisabon město
Úžasná, velká, třímilionová vesnice. Samotnej střed má mít kolem půl milionu obyvatel, ale další půl mega jsou turisti a cizinci vůbec. Lisabon omýlá z jihu Tejo. Město stojí za prohlídku na pár dní - už kvůli centru až k náměstí Markýze Pombala, Belému, Hradu, parku Expa a celýmu pobřeží Teja s mostem mostů. Na druhým břehu je úplně jinej svět - rybářské vesničky, okopírovaná socha Ježíše, menší města a dál k Atlantiku i supr pláže. S výletních destinací zmíněná Sintra a dál letoviska na pobřeží až největšímu v Cascais (celý pobřeží bere rychlík).
- Portugalština
Psaná je jen málo jiná než špánina, ale v mluvené podobě je blíž ruštině. Fakt. Myslím, že co do výslovnosti obtížná jak francouzština a proto se zažívá pomalu. Jako jazyk vřele doporučuju, budete pak pochytávat i italštinu, trochu fráninu a samozřejmě španělštinu.
- Jídlo a pití
Treska (bacalhau) na tisíc způsobů. Zkusil jsem tak deset a stačilo. Doporučím Bacalhau com natas (zapečená se smetanou, sýrem a bramborama) a Bacalhau à Brás (zapečená s vajíčkem, brambokrekrama a cibulí). V základu hlavně saláty, ryby, mořský plody a jako příloha hranolky a rýže.
V Portuglasku se pije i přes den, k jílům pivo nebo víno. Pije se i za volantem, ale funguje to a nehodovost je nižší. Sami to o sobě neví, ale jsou na silnicích nesmírně tolerantní a platí to i o policii. Jedete po půlnoci přes město třicet čtyřicet, neohrožujete, policie vás tiše toleruje. Komu vadí, že jste měli tři piva. To by u nás nefungovalo.
Káva je zde povýšena k nebesům a proto se nepije, kávu si dáváte, dopřáváte. Chuť vyladěná k dokonalosti a za (proti)kartelové půleuro si ji dejte kde jen budete moct. Luxus.
Sladkost nakonec - ve všech pasteláriích (snackbar - pekárna) dostanete Pastel de Belém (resp. Pastel de Nata). Tato typická sladkost tajné receptury (listové těsto, leite puding, volitelně cukr a skořice) se ke kávě hodí víc než míň!