Stěhování

Už to sice budou dobré tři týdny, ale já nejdřív neměla foťák (užíval si sluníčka v chorvatsku) a pak se mi nechtělo :) Ale jako teda konečně, tadaaaa... Takhle vypadá můj novej pokojíček:

Přestěhovali jsme to během pár hodin všecko, Sabininy věci do bývalýho našeho, naše věci do bývalýho Sabininýho. A dobrý no, když jsem tu teď sama, tak i ten malej pokoj úplně stačí. Akorát ze začátku to tu šíleně smrdělo, nejvíc asi po Semim (psisko), ale kdo ví, možná to na něj Sabina jen svádí :D No se tu prý poblinkal či co, a ona ho nemeje ani když přijdou mokří zvenku... a mokrej smrdí každej pes. Každopádně teď už je to lepší, nebo sem si zvykla, nebo nevím. Ani původní plán aspoň tu vymalovat (takové flekance na zdech se jen tak nevidí) mě už ani moc neláká, ale ještě uvidím.

Tak, další novinky zase příště...

...o druhé půlce workshopu se mi už ani psát nechce. V Dubrovníku bylo moc hezky a s ostatníma studentama sranda, ale celý to bylo vzhůru nohama a snad i naruby a prostě špatně. Každopádně tenhle jih Chorvatska kolem dubna musí být už supr - ještě málo turistů, přitom už teplo a místní se chystají na nápory.

Ve Vídni jsem si odpracoval poslední den praxe, bylo to smutné a hned by si mě tam nechali. Já bych tam taky zůstal. Do školy se nějak necítím. Už aby byl červen a mohl jsem zas pracovat v tom skvělým kolektivu na supr projektech.

V Brně už třetí den nebe smutně olověný. Na náladě to nikomu nepřidává a nic se mi nechce a nelíbí, poslouchám Radio smutek.

PRAHA!!!

Od středy do neděle. Já, Vráťa a Dejv... a ke konci i Maruška s Kubou.

Úkol č.1 - Konference Vize Karlovy Univerzity 2030

Úkol č.2 – Praha sama o sobě.. protože je to ostuda jak málo to tam známe

Středa byla náročná... holt když si někdo koupí lístky pár dní před odletem, tak se pak nemůže divit, že v Amsterdamu 7 hodin čeká na přestup... no ale do Prahy jsem dorazil...

Ve čtvrtek celej den probíhala konference k „soutěži“ VIZE Karlovy Univerzity 2030.. tzn. prezentace ateliérových prací studentů z Brna, Prahy Liberce i Ostravy.... Organizačně to bylo celkem dobře zvládnuté... vytknout by se daly jen půlhodinové přestávky na kafe... a to kafe, který se vážně nedalo pít... to jste fakt nezažili... ale sušenek bylo hodně, tak jsme to zajedli...

S přibývajícím počtem odprezentovaných vizí kam by se měla UK ubírat (kampusů mimo centrum pro 10-30 tisíc studentů) jsme upadali do čím dál větších depresí.... Vyvrcholením bylo řešení kampusu pro celou UK mimo lékařských fakult... 12km za Prahou, mezi dálnicí a velkým městským okruhem, bez metra, s jednou tramvajovou linkou... ale zásadním sdělením bylo, že pozemek o délce skoro 1,5km se svažuje o pouhopouhé 3 metry... nemůže být ideálního místa pro stavbu kampusu... no soda... klidné vody kampusového stereotypu naštěstí rozvířil Pert Hurník s „Feminním Urbanistickým Kroužkem“ (FUK!!) Kdy studentky typicky hurníkovským způsobem řešily kapacitní nedostatky UK v okruhu max 1km od Staromětského náměstí... tak si dovedete představit co tím vyvolaly :)

Na závěr už se jen, v souvislosti s přístupem UK k celé věci, strhla bouřlivá diskuze o potřebě aktivního klienta, partnera... a F**k off! Taky zaznělo :)

Zbytek týdne jsme strávili s knihou „Praha pohledem staleti“ mezi Pražským hradem a Vyšehradem...

Pá: Strahovský klášter (knihovna – ta Znojemská) Petřín, koleje na Strahově, Arbesovo náměstí, Restaurace u sv, Filipa a Jakuba, Portheimka (kavárna + výstava slavných staveb Prahy 5), Palackého most, kostel na Emauzech, kostel sv. Jana na Skalce, kampus Lékařských fakult na Albertově, Vyšehrad (rotunda sv. Martina, kostel sv. Petra a Pavla, fortifikace,...) ulice Vratislavova, tramvaj č. 17, Staroměstské náměstí, hospoda PopoCafePetl, hospoda U Švejka (Plzeň 33,- preclík 15,- oříšky 50,-) a na závěr cesta domů...

So: Loreta na Pražském Hradě (s perfektním výkladem), Černínský palác, zděšení nad připravovaným projektem revitalizace Loretánských zahrad, Hradčanské náměstí, trochu toho Plečnika (jen venku), sv. Vít (jen zvenku), sv. Jiří taktéž, naprosto neplánovaná návštěva Vladislavského sálu (Vráťa čekal jezdecké chody na duhé straně sálu, a jak jsme se jen chtěli přesvědčit, že jsou opravdu ze strany od sv. Jiří, a najednou jsme se ocitli vevnitř) díky hodné paní uvaděčce, která porozuměla našemu nadšení a i s rizikem opuštění zaměstnání nás dovnitř vpustila :) dále Lobkovický palác, Černá věž, obnovené Svatováclavské vinice, Vila Richter, zakoupení akvarelu na Starých zámeckých schodech, Malostranské náměstí, oběd U Hrocha, obě mostecké věže (Malostranská i Staroměstská), kostel sv. Jiljí (další perfektní výklad), Staroměstská radnice, Maruška+Kuba+Lenka, hospoda někde za Staromákem, pár piv, živá hudba, cesta domů a spánek...

Ne: už jen malá výstava na Staroměstské radnici, fenomenální Kubův guláš, cesta na letiště a pak (v případě všech kromě mě) do Brna...

sv. Jan na skalce

bez komentáře..... (Portheimka)

Vyšehrad....

Vyšehrad...

hrdý Vráťa

Loreta...

projekt rekonstrukce loretánských zahrad... 

White tree of Gondor...

ten Dientzenhofer....

...no stálo to za to....!

to Dášaša: slib vyškrtnutí podrobné návštěvy Pražského hradu z harmonogramu byl splněn. a za ten Vladislavský sál fakt nemůžeme...

a díky Matějovi za střechu nad hlavou... zpáteční čekání při přestupu v Amstru bylo dvakrát delší...a spát na letišti se mi nechtělo...

...a vrátím se.

Jak jsem psal, jsem v Chorvatsku. Letěli jsme sem z Vídně s přestupem v Záhřebu. Na to, jak je to tu ubíjeno cestovateli, nechápu, že se naopak do Záhřebu nelítá přes Dubrovník.

Je tu opravdu moc hezky. Je to taková ta klasická ikonická podoba pobřeží s pláží nebo starodávným městem, tou oblohou a slunkem, co vám přepaluje fotky a zaostřuje hrany domů. Ty barvy! Jedenáct stupňů je taky supr, ale každej to typicky podcenil a polovina je nás nachlazená.

Jsme na workshopu spolupořádaném londýnskou AA. Ale hned musím upozornit, aby si to někdo jako neidailizoval! Chybí nám tu polovina profesorů, co to měli vést, a občas něco zaskřípe.

Chtěli jsme to i kvůli tomu úpně zabalit třeba druhej den, odletět domů a vytáhnout z AA zpátky nemalý peníze, ale je to složitější. Přišli bysme i tak o dost peněz, vlastně asi o většinu. To jsme tak pochopili časem všichni a hledáme si každej pozitiva. Celkem nás tu je 25 blbců, co si myslelo, že no jó jako "Chorvatskooooó", "AA London" a "workshop" a tak dál a že to celý musí být supr. Nemám rád úvozovky kreslený do vzduchu, ale po prvních dnech se to tady navykl dělat každej. A taky sedět s nohou přes nohu. A jíst búrek, kterej je tu fakt o dost dost lepší než u nás.

Od nás je tady Holc a Janic a z Vídně ještě dvě holky a jeden kluk z Akademie. S tím bydlím, je docela potichu, ale to mi asi vyhovuje.

Včera v polovině bylo takový sympozium. To se fakt moc povedlo, mám z toho dobrej pocit. Kdyby bylo úplně na začátku, tak nám nikdo ani nic nemusel zadávat a z nadšení pro věc bysme makali a zkoumali sami od sebe.

Ve čtvrtek šlo městem procesí, velká sláva, ulicema se skoro nedalo projít kolik bylo všade lidí najednou.

Jde to.