Absurdum

Pamatujete si ještě, jak jsem si kvůlivá finančnímu příspěvku od CAF zakládala francouzský účet? Byla to jedna z podmínek přidělení... Jaké to bylo duševní vypětí! A jak mě pak docela slušně vytočili tím, že ty peníze začali posílat přímo na sekretariát kolejí? No dobrá dobrá, říkala sem si, třeba ho někdy použiju, někdy něco kartou zaplatím nebo tak... Ale nakonec jsem to nikdy neudělala, nene. Akorát mi měsíc co měsíc chodily výpisy: -2 eura za vedení účtu, +2 eura (prvních šest měsíců je to zdarma). A jsme zase na svých.
Tak tenhle účet jsem se rozhodla zrušit, dřív než mi ty poplatky začnou doopravdy strhávat. Vybrala jsem si svých dvacet euro, půl hodiny smolila mail paní do banky - et voila, je po všem. Zůstal jen pocit prázdnoty...

Co dále: Včera jsem úplně jako pracovala, komplet den ve škole. Na ateliéru. Je to celý takový vážně vtipný, jak jsme se půl roku dopracovávali do stádia, že na to naše maličký Saint Agathonsky náměstíčko se postaví buď 1) nějaký socio-kulturní stánek (rozšíření knihovny, mediatéka) nebo 2) nějaká obchodní soukromně výdělečná sranda (bar) nebo za 3) nic. Nejlepší na tom je, že já s Bertrandem máme na starosti tu nic variantu. A ještě vůbec lepší než nejlepší je to, že na tom náměstí o rozloze neco pres 3 500 čtveráků řešíme "urbanismus". Když jsem se divila tak mi to bylo polopatisticky vysvětleno jako: "Ukážeš, budova, tady. Dispozice, ne."
No, příští středu máme mít nějaký návrhy, tak se do toho asi teď pustím :)

Taky jsem neopoměla Frantíkům vysvětlit, jak mi připadá srandovní, že pořád říkají Oui oui oui oui, páč takhle se u nás projevují prasátka. Vše jsem podpořila odkazem na YouTube na Nohavicovy Tři čuníky.

Jo a to. Allemandky už definitivně odjely a ani trošku se nerozloučily. Ani po tom blbým Skypu ne. Takže jsem tady zase sama samotiká, navíc s pocitem, že mě tu stejne nikdo nemá rád :( fňuky fňuk

Jinak o víkendu je v plánu dobrodružná cesta k Jean-Philipovi, je to u jakýchsi jezer či co, na severu Bretaně. Tak pak podám zprávu...