tady nejde o Švýcarsko !!!

Tady ani totiž nejde o to, kdo co chce. Já prostě nechápu, proč všechno nemůže být podle mě a jak chci já! Už jsem si i dupla, dělala drahoty, ale světe DIV SE!, je mi to k ničemu. Mám být na lidi příjemná jenom kvůli tomu, že si to situace žádá? :) Svou PÓZU jsem odhodila již v ČR a v Německu jsem začala být KONKRÉTNÍ!
A teď o problému samotném!- jsme drsní, mladí a neklidní, takže ani letadlo, ani bus, ale OPEL byl jasná volba-vyjeli jsme plni nadšení, vybaveni Erou, Stavitelstvím apod.-ať se jdou Studenti Agency klouzat! Prahu jsme vzali zprava, na odpočívadle vymysleli ,,flirtující GPSku‘‘ a v Německu to začalo mít šťávu. Při poslechu božského Káji došlo k prudkému otočení a boční náraz do skla způsobil, že jsme i Eiffelovku viděli, kolaps ve slepé ulici zapříčinil trochu orvané zpětné zrcátko, celou cestu se promítal film o blondýně a já furt nevím, jestli šlo o lovestory nebo akční thriller, přehazování mobilu z okna do okna na křižovatce považuju za třešničku na dortu. Ubytování v NDR bylo dostatečně dostačující, ale ten hostel byl fakt zprasenej...stojíc v hale (já nevěděla KAM jít) jsem musela použít i slovo, které NEBYLO dívčí, ale nebála bych se to zopakovat zas a znova! Sečteno podtrženo- to všechno co se po cestě stalo není neštěstí, ale štěstí! Tak to vidím já (a to je moje zvláštnost)!
Další přespání u erasmáků v blízkosti Bernu ... Mira pere a žehlí jako za mlada- jemu je jedno jak, hlavně když se to v pračce točí a začíná si vážit složeného oblečení. Taky všechno platí a po ránu sbírá smaragdy v horách! Jeho druhé přijmení je Freestyle! Má své zásady a dvojpravidla (nesnáším dvojpravidla, ale jemu to snad i toleruju, přizpůsobení mě zase stojí méně energie než pochopení)
Je to sranda, kdo se nebaví-není náš:)
Ondra byl ŘIDIČ (dává mi povely jako psovi a já na to slyším), já NAVIGÁTOR a jsem vděčnááá, že byla vynalezena navigace:).... si vyhovujeme -když se něco negativně dotkne jeho ega (to se může chlapovi snadno stát:), splním svou funkci ženy a zase vše vrátím do původního stavu... a Davidovi všichni děkujeme za jeho spolupráci na mém auto-hudebním CD nosiči neboli za Rumovou vílu, zpříjemnil nám tím pár kilometrů!

Teď už v BINNU, žádala jsem výhled na moře, ale nevyšlo to. Místo toho takový ,,oooooo view'', že tady je Štěpán málo a místy už ani Dáša nestačí (pro dosud nezasvěcené vysvětlím názorně a hlavně osobně). Zahájení workshopu proběhlo ve vší cti a úctě, nýbrž jsme ještě byli plní švédských stolů ze snídaně a tudíž rádi, že jsme rádi. Rozdělování pracovních skupin v nás ale rozproudilo krev, adrenalin stoupal do nebeských výšin, všichni se modlili (někteří i nahlas), aby nevyfasovali Indku … já se asi modlila málo a potichu … ta mě ještě ztrestá, Amen! Francouz to vyrovnává a já se nevzdávám!

Včera večer promítání filmu…francouzského bez titulků (skoro stejně špatný jako rýsovat klikovou hřídel na papír), přetrpěla jsem Alenu v říší divů, Červenýho trpaslíka i pařížskou operu. Bylo na čase říct DOST utrpení a přemáhání (prostě NEBUDU se na to dívat a řízky taky jíst NEZAČNU!!!), po 15 minutách jsem opouštěla sál, zdrhli jsme všichni – pokojová párty ve znamení Dětí ráje od Michala Davida byla ooooooo, bavili se všichni a já konečně dosáhla spokojenosti a zklidnění duše! :)

Naše angličtinářské znalosti nabírají obrátek: I was tomorrow…. Can I klíček?... I didn´t was…

A co se teď poslouchá za tou horou za vysokou? – co nikoho nenechalo sedět v klidu? - http://www.youtube.com/watch?v=R-_xXfjB3AM

PS: Krávy jsem tu ještě osobně neviděla, vola už jo!