Unyle

Jsou dvě odpoledne, druhá sobota v Péčku (nepoužívané familiérní označení Portugalska).. od desíti jsem vzhůru, po týdnu konečně vyspanej bez budíku. Před chvílí přišel Lukáš ze včerejší (podle mě docela nudné) Erasmus akce č. 2. Jak ho teď trochu znám, do večera bude spát .) Lenka vstane za půl hodiny.

Víte co je "Šnyrchova diktatura"? Musím být nesnesitelnej, když to má i své jméno :o

Poznámky z tohoto týdne:
- Lenka si seprala prádlo, Lukáš fakt spí každej den i odpoledne zečtyři hoďky.
- Po přeinstalování notebooku jsem nezvládl zvuk - mám noťas nemluvu, ale našil jsem do něj dvougigáč RAMec, tak aspoň pustím Skype i Operu zároveň.
- Komáří jsou tu hrozný potvory - představte si metr a půl širokou, bodavou příšeru s rotačním nerez chobotem.. a jak to v noci bzučí! .)
- Vyhovuje mi ten časovej posun všeho tady - oběd kolem třetí až páté, večer se začíná pařit nejdřív v deset, ale do města až po půlnoci a tak.
- Vždycky, když se podívám na oblohu, přistává tady letadlo (jen přistávají, těch už tam musí být!).
- Poslední věc je ženské oblékání - u nás taky chodí po ulicích "starý mladý", ale tady to je nekolikanásobnej extrém! Si člověk říká, jak si tatínek pěkně vede dceru za ruku, ale když se otočí, šedesátka jak vyšitá! I naopak - při nepozorném prvním pohledu skoro babička a přitom holka, kdoví jestli po škole.. Vlastně to tak asi není, když to teď písu, nechápu, kde jsem to vzal.

Za chvíli zajedu do centra na okuk, je vedro na smrt smrt. Zítra snad vyrazíme na pláž za město, naučíme se dohromady pár slovíček, možná zaplavem, ale Atlantik je Atlantik.