relax time

Hej hej, klikám jak o závod, zítra mám kritiku či prezentaci, jak chcete, tak se snažím. Už je to nějak dlouhý, takovýho úsilí to stojí a ještě aby si to člověk obhajoval? Na co obhajovat. Nelíbí se Ti to? Nemusí! Co furt někomu vnucovat svoje názory ne?
Počítač začíná trucovat, ale to jsem mu chlapci jasně řekla, že do konce roku to se mnou ještě vydrží ... pak ať si jde, kam ho srdce táhne.
Jak jsem psala o Dublinu, tak jsem Vám neřekla, že na letišti jsem byla opět (letos už po páté) zařazena mezi podezřelce, takže vybalování baťohu. Teda ani mě k němu nepustili ... vybalovali a zabalovali si sami, ujistili se, že zubní kartáček a pyžamo mám a mohla jsem pokračovat v cestě.
Dnes taky zážitkový den. Potřebovala jsem něco od jednoho architekta (ještě že ne od dvou), co u něho mám ateliér. Tak jsem mu psala, na čež jsem do 2 minut obdržela odpověď, ať přijdu za ním do arch. ateliéru. Tak jsem se tam vydala. Hmm hned jsem prokoukla jeho hru-pozval si studentku, aby se před ostatníma trochu ukázal. Tak jsem, střežena pětadvaceti páry očí, přistoupila na jeho hru odehrávající se v mega velkém rozlehlém ateliérovém prostředí plném stolů a počítačů. Takže moje první věta byla: ,,Tahle budova je fakt vysoká." Jo, jsem si jistá, že kdybych jim to tam neoznámila, tak to dodnes neví. Pravda, chtěla jsem říct něco jinýho, ale výsledek není vždy shodný s prvotním záměrem! Pak klasika-čaj jsem nechtěla, kafe taky ne, prohlídla jsem, na čem tam pracoval ....bla bla další trapný kecy ... popadla jsem co jsem potřebovala, křikla do éteru Good Bye a bylo to odbytý.
Pak jsem byla ve škole, potkala ve škole spolužáky, nikdo nic na zítřek nemá, nikdo nic neudělal a asi nic dělat nebude-nenechte se mýlit-nikdo nikdy nic nemá a pak tam vytasí propracovaný plakáty se vším všudy ... a tak.
Prší tu a fouká severák, při čemž mám výhled na zahradu školky ... ty děcka nenosí čepice!
Tenhle týden je ve znamení rýže. Jím jen rýži ...je to rychlý...určitě i zdravý.

Pauza právě skončila ... musím jít.