Koncert za pět Éček v auditóriu Portugalsko francouzkého konzulátu. Lidi slušně oblečení, skoro jsme se báli přidat. Na pódiu u stolku sedí ve tmě muž a kolem něj na zemi několik nejasných předmětů, vzadu zavěšená dvě plátna se zadní projekcí. Než se spustí hlavní program "Moderní opery", na plátnech běží velké oči a k tomu z prostorové zvukové aparatury doslova štěbetají hlasy nesmyslná portugalská, francouzká a možná i jinojazyčná slova. Štěbetání a mix měli z publika na starost u čtyř jablečných počítačů (asi) syn a manželka hlavního vystupujícího. Celý program byl dle mého poloimprovizovaná hra Mistra s náhlavním mikrofonem, do kterého mlel slova a zvuky, jak ho napadlo, a rodina vše domixovávala a vypouštěla divákům. Úžasné. Asi moc moderní. Myslím, že chápu hodnotu moderního umění v nutnosti přemýšlet a ne jen s otevřenou pusou obdivovat perfektní techniku a zpracování, ale tohle!? Už jste byli na nějaké kulturní akci a všem se chtělo odejít, protože to nebylo ořechové, ale pěkně to každý vydržel? To bylo ono, ale s tím rozdílem, že se nám to vlastně líbilo a zážitek z toho byl nadprůměrný.
Portugalci na naší škole mají teď zkouškový období, což vypadá následovně: oni se nejspíš učí a chodí na zkoušky, my ne - jen vymýšlíme do ateliéru, někteří vyrábí model, nejde to. Hlavně jsem totálně zaseklej v designu - jako malé cvičeníčko na tři týdny samostatně doma máme vymyslet vlajku lidí. Vlajka všeho lidského, ukazující soudržnost, hrdost atd. ale bez jakéholi klišé, běžně používaného symbolu či jazyka! Não tenho uma idéia.
Abych se i vypovídal z problémů, který tady máme, čtěte vy, kteréž to ještě zajímá:
- po příletu nás hned za dveřmi vítala vrátivší se Olee, nejhorší pes, kterýho znám. Denně podmočená bomba někde na chodbě, nově i oškrabané stěny, rozkousaná a roztrhaná jedna pohovka, jinak dle všeho napadla i router od internetu...
- ...toho jsem se tiše bál celej pobyt v našich českých končinách, že se vrátím a bude internet mimo provoz. Je. I není. Jak se to vezme. V pokoji už nemáme signál, musím se kvůli každé blbině přesouvat do obýváku. A připojení je teď chvílemi k zbláznění pomalý.
- Carloto je sice k dobru tyto dny plně pracovně vytížen, ale vždycky, když ho potkám, si neodpustí svoje rady, poučování a třeba zas to, že si nemáme topit, že přece zima není. Není? Není mu zima? Chodí po bytě, kašle jak starej tuberák, třese se jak Robinek, ale zima mu není. Když jsme neohlášeně dojeli, měl naše topení u sebe. Ale to ne protože by byla zima mu. Jedné slečně bylo k ránu neteplo. Deset stupňů v bytě není žádná zima. Ale u něj je to tak se vším.. takhle z něho rostu při jeho monolozích o čemkoli. Hájit nás nebudu, hádat se s ním může tenhle semestr Luke a Leňa..
Ať žije Bukowski, taky!
Žádné komentáře:
Okomentovat