Sporák

Za měsíc jsem doma. Dášo, taky se těším. A těším se i na ty Vánoce, stejně je to tak. Dneska je 22. a poslední dobou mi takový dny dělaj ještě větší radost.

Naposledy jsem psal ve středu a od té doby se ledaco stalo. Hlavně ještě ve středu. Byli jsme s Lenkou a Lukášem už asi dva tři týdny domluvení na výlet do Benátek na bienále architektury. Protože jsme letěli přes Madrid stejným spojem jak já před dvěma týdny, věděli jsme, že musíme v sedm vyrazit z domu, když nás bere známej Xavi autem (ne pes .), a tak jsme se taky domluvili. Jenže.. s Lukášem jsme na ty dva čekali půl hoďku dopředu, před sedmou nikdo nikdě, tak že jí v sedm volám kde jsou a to se zrovna objevili ve dveřích celí cha-cha cha, chi-chi chi a že teda můžeme skoro vyrazit. Xavi si od Leni myslel, že letíme o dvě hodiny pozděj, takže nespěchal, já od domu už vidinou katastrofy ani nedutal a pomalu si všichni uvědomovali, že jsme v kýblu jak .. jo, to. Věděl jsem kam musíme sice přesně běžet, jenže nízkonákladovej let, zavřeli přesně na čas bránu a nechtěli se s náma bavit. Let jsme nestihli. Nazdar. Asi ju uškrtím :)

Na letišti u internetovýho stojánku: (Lenka si jinej let)

A škola? Tam jsem radši nešel, ale zjistil jsem si, že další zadání do designu ..další k těm všem divným, co nám tu solí.. je návrh sporáku, plynovýho a elektrickýho. Na stejně objemný úkoly, který jsme od začátku roku řešili dva měsíce mám teď poloviční čas akorát do Vánoc, na termíny odevzdání tu ještě potom nebudu. Stres, to mám rád!

Skoro jsem se zapomněl pochválit - psi rozkousali adaptér k routeru, Carloto denně sliboval, že to vyřeší, nevyřešil. Tak jsem to včera vyřešil.. portugalsky, s pomocí Franty na drátě, sám a sám někde na konci města a bulharským způsobem "takhle by to přece mělo fungovat, spojím to a třeba to hned nezhoří". Nezhořelo, funguje a cítím se skvěle. Ha!