Atheeeeny

Jo jo, byla sem tam zas a viděla zas to samý. Ale nějaké ty bonusy by byly, přiznávám :0)

První návštěva tohoto města (no jasně, s Tanasem!) ve mně zanechala pocit, že jako fuj, že je to betonová džungle škaredá a že doba, kdy uměli něco pěknýho postavit, je tak dva tisíce let pryč.


Obzvláště pohled z vyvýšené Akropole mi toto opět potvrdil, ale ono když člověk stráví víc času v uličkách, kde to žije a všecko se hemží a auta troubí a co se dá prodat se prodává a tak, tak je ten pocit hned takovej jinačí a lepčejší.

Byli jsme tam od pátku od večera do pondělí odpoledne a byli jsme tam všici z Caramelí kanceláře. Takovej jako podnikovej výlet a to pozor, placený šéfama! Takže príma :) Bydleli jsme v hotelu, co je tak dobrej, že je i v německých průvodcích napsanej a měl bazén na střeše. A takový snídaně! To ani v Římě takový neměli.

No a viděli jsme teda šecko co jsme viděli, novinkou pro mě bylo podakropolí muzeum (pro archstudenty zdarma) co má tak mohutný sloupy a v takovým počtu, že si člověk až říká, co tím jako mysleli. Taky jsme vyšplhali na nejvyšší kopec v Athénách - Lykavittou (pokud si to dobře pamatuju, tak to bylo něco přes dvě stě metrů, ale z nuly to není taková sranda zase jakooo, sme to šlapali půl hodiny) a tam byla príma restaurace a divadlo ve svahu a kostelík a tma, páč už bylo pozdě.

A takový párty, to by člověk až nevěřil. Sranda byla vždycky ráno, kdy většina kolegů měla na očích sluneční brýle a dělali, že jim vadí hluk z ulice. Co se mi nelíbilo velice bylo jak všichni mocně kouřili i v restauraci a tak, takže jsem smrděla jak fabrika/zapálená trafika.

Feta z alobalu je v top 10.