Jeseníky

Tak já o tom napíšu. Myslela jem, že když budu chvíli otálet tak to udělá Dáša a já budu z obliga, ale ona asi zas někde lítá, na blog nemyslí... tak já to teda vyřídím :)

Ostatní tam byli už od čtvrtka, ale Typltí komando (sem počítám celé osazenstvo auta) a další dva kucí - noví kamarádi - sme dorazili až v sobotu ráno. Ani jsme se pořádně nestihli porozhlídnout po chatě /hradu pro lyžařský zájezd nejmíň/ a už jsme valili na výpravu na Šerák, do přírody pěkně. Značku zelenou jsme ztratlili za první zatáčkou a tak to brzy začalo být dobrodružné. Teda hlavně proto, že podle Martina je nuda chodit po asfaltu. Ale mě se to docela líbilo jako, nevím proč všichni tak nadávali, vždyť šplhat do svahu víc po rukách než po nohách, prodírat se mezi mladými smrčky... sranda ne? :)

Kterak kopec unaví...

A nahoře bylo krááásně.

Za odměnu byl i oběd v horské boudě (i když si myslím že guláš byl zbytečně studený). A dolů pěkně po sjezdovce, že prý je to nejkratší. A tam mi všichni utekli, teda kromě Barči, ta mě v mé pomalosti podporovala. Vůbec nechápu jak mohli jít tak rychle z toho prudkýho klouzajícího kopce. Mně navíc bolely klouby všecky, poškádlené výletem z minulého týdne (kodrcání na bruslích) a tak se mi to nelíbilo.

Sestup

Večer pak volná zábava (ne ne, žádná organizace nebyla).

Kdybych kurnik víc času neprocestovala než prochalupařila, považovala bych to za stoprocentě úspěšný výlet. Takhle má jenom devadesát...