Na to, že
jsme v důchodu, jsme se poslední týden něco nacestovali. První pořádná návštěva nebyla ani Dášaša, ani mgkm, ale Pavlínka s Lukomírem minulej týden. Vedeni urbanistickými osami Vídně jsme se otočili kolem centra, dvojmo to překřížili, dali si pizzu a bylo viděno, co bylo potřeba. Byla to nádstavba na toho Hundertwassera den předtím.
V úterý nám den udělala samozřejmě
Dáša a její ryšavý bratr Filipetr. Odhalil, co ani nevěděl.
A od středy už cílíme na
Lublaň, Slovinsko, vybaveni Bárou do nepohody. Nemá cenu popisovat sysla, takže se kojte fotkami:
Každej jsme jinačí, tak se vomlouvám.
1 komentář:
přišla jsem o své prvenství...ale já budu silná jako obvykle (brečet až v noci do polštáře)
Okomentovat