Stěhování

Už to sice budou dobré tři týdny, ale já nejdřív neměla foťák (užíval si sluníčka v chorvatsku) a pak se mi nechtělo :) Ale jako teda konečně, tadaaaa... Takhle vypadá můj novej pokojíček:

Přestěhovali jsme to během pár hodin všecko, Sabininy věci do bývalýho našeho, naše věci do bývalýho Sabininýho. A dobrý no, když jsem tu teď sama, tak i ten malej pokoj úplně stačí. Akorát ze začátku to tu šíleně smrdělo, nejvíc asi po Semim (psisko), ale kdo ví, možná to na něj Sabina jen svádí :D No se tu prý poblinkal či co, a ona ho nemeje ani když přijdou mokří zvenku... a mokrej smrdí každej pes. Každopádně teď už je to lepší, nebo sem si zvykla, nebo nevím. Ani původní plán aspoň tu vymalovat (takové flekance na zdech se jen tak nevidí) mě už ani moc neláká, ale ještě uvidím.

Tak, další novinky zase příště...

...o druhé půlce workshopu se mi už ani psát nechce. V Dubrovníku bylo moc hezky a s ostatníma studentama sranda, ale celý to bylo vzhůru nohama a snad i naruby a prostě špatně. Každopádně tenhle jih Chorvatska kolem dubna musí být už supr - ještě málo turistů, přitom už teplo a místní se chystají na nápory.

Ve Vídni jsem si odpracoval poslední den praxe, bylo to smutné a hned by si mě tam nechali. Já bych tam taky zůstal. Do školy se nějak necítím. Už aby byl červen a mohl jsem zas pracovat v tom skvělým kolektivu na supr projektech.

V Brně už třetí den nebe smutně olověný. Na náladě to nikomu nepřidává a nic se mi nechce a nelíbí, poslouchám Radio smutek.

PRAHA!!!

Od středy do neděle. Já, Vráťa a Dejv... a ke konci i Maruška s Kubou.

Úkol č.1 - Konference Vize Karlovy Univerzity 2030

Úkol č.2 – Praha sama o sobě.. protože je to ostuda jak málo to tam známe

Středa byla náročná... holt když si někdo koupí lístky pár dní před odletem, tak se pak nemůže divit, že v Amsterdamu 7 hodin čeká na přestup... no ale do Prahy jsem dorazil...

Ve čtvrtek celej den probíhala konference k „soutěži“ VIZE Karlovy Univerzity 2030.. tzn. prezentace ateliérových prací studentů z Brna, Prahy Liberce i Ostravy.... Organizačně to bylo celkem dobře zvládnuté... vytknout by se daly jen půlhodinové přestávky na kafe... a to kafe, který se vážně nedalo pít... to jste fakt nezažili... ale sušenek bylo hodně, tak jsme to zajedli...

S přibývajícím počtem odprezentovaných vizí kam by se měla UK ubírat (kampusů mimo centrum pro 10-30 tisíc studentů) jsme upadali do čím dál větších depresí.... Vyvrcholením bylo řešení kampusu pro celou UK mimo lékařských fakult... 12km za Prahou, mezi dálnicí a velkým městským okruhem, bez metra, s jednou tramvajovou linkou... ale zásadním sdělením bylo, že pozemek o délce skoro 1,5km se svažuje o pouhopouhé 3 metry... nemůže být ideálního místa pro stavbu kampusu... no soda... klidné vody kampusového stereotypu naštěstí rozvířil Pert Hurník s „Feminním Urbanistickým Kroužkem“ (FUK!!) Kdy studentky typicky hurníkovským způsobem řešily kapacitní nedostatky UK v okruhu max 1km od Staromětského náměstí... tak si dovedete představit co tím vyvolaly :)

Na závěr už se jen, v souvislosti s přístupem UK k celé věci, strhla bouřlivá diskuze o potřebě aktivního klienta, partnera... a F**k off! Taky zaznělo :)

Zbytek týdne jsme strávili s knihou „Praha pohledem staleti“ mezi Pražským hradem a Vyšehradem...

Pá: Strahovský klášter (knihovna – ta Znojemská) Petřín, koleje na Strahově, Arbesovo náměstí, Restaurace u sv, Filipa a Jakuba, Portheimka (kavárna + výstava slavných staveb Prahy 5), Palackého most, kostel na Emauzech, kostel sv. Jana na Skalce, kampus Lékařských fakult na Albertově, Vyšehrad (rotunda sv. Martina, kostel sv. Petra a Pavla, fortifikace,...) ulice Vratislavova, tramvaj č. 17, Staroměstské náměstí, hospoda PopoCafePetl, hospoda U Švejka (Plzeň 33,- preclík 15,- oříšky 50,-) a na závěr cesta domů...

So: Loreta na Pražském Hradě (s perfektním výkladem), Černínský palác, zděšení nad připravovaným projektem revitalizace Loretánských zahrad, Hradčanské náměstí, trochu toho Plečnika (jen venku), sv. Vít (jen zvenku), sv. Jiří taktéž, naprosto neplánovaná návštěva Vladislavského sálu (Vráťa čekal jezdecké chody na duhé straně sálu, a jak jsme se jen chtěli přesvědčit, že jsou opravdu ze strany od sv. Jiří, a najednou jsme se ocitli vevnitř) díky hodné paní uvaděčce, která porozuměla našemu nadšení a i s rizikem opuštění zaměstnání nás dovnitř vpustila :) dále Lobkovický palác, Černá věž, obnovené Svatováclavské vinice, Vila Richter, zakoupení akvarelu na Starých zámeckých schodech, Malostranské náměstí, oběd U Hrocha, obě mostecké věže (Malostranská i Staroměstská), kostel sv. Jiljí (další perfektní výklad), Staroměstská radnice, Maruška+Kuba+Lenka, hospoda někde za Staromákem, pár piv, živá hudba, cesta domů a spánek...

Ne: už jen malá výstava na Staroměstské radnici, fenomenální Kubův guláš, cesta na letiště a pak (v případě všech kromě mě) do Brna...

sv. Jan na skalce

bez komentáře..... (Portheimka)

Vyšehrad....

Vyšehrad...

hrdý Vráťa

Loreta...

projekt rekonstrukce loretánských zahrad... 

White tree of Gondor...

ten Dientzenhofer....

...no stálo to za to....!

to Dášaša: slib vyškrtnutí podrobné návštěvy Pražského hradu z harmonogramu byl splněn. a za ten Vladislavský sál fakt nemůžeme...

a díky Matějovi za střechu nad hlavou... zpáteční čekání při přestupu v Amstru bylo dvakrát delší...a spát na letišti se mi nechtělo...

...a vrátím se.

Jak jsem psal, jsem v Chorvatsku. Letěli jsme sem z Vídně s přestupem v Záhřebu. Na to, jak je to tu ubíjeno cestovateli, nechápu, že se naopak do Záhřebu nelítá přes Dubrovník.

Je tu opravdu moc hezky. Je to taková ta klasická ikonická podoba pobřeží s pláží nebo starodávným městem, tou oblohou a slunkem, co vám přepaluje fotky a zaostřuje hrany domů. Ty barvy! Jedenáct stupňů je taky supr, ale každej to typicky podcenil a polovina je nás nachlazená.

Jsme na workshopu spolupořádaném londýnskou AA. Ale hned musím upozornit, aby si to někdo jako neidailizoval! Chybí nám tu polovina profesorů, co to měli vést, a občas něco zaskřípe.

Chtěli jsme to i kvůli tomu úpně zabalit třeba druhej den, odletět domů a vytáhnout z AA zpátky nemalý peníze, ale je to složitější. Přišli bysme i tak o dost peněz, vlastně asi o většinu. To jsme tak pochopili časem všichni a hledáme si každej pozitiva. Celkem nás tu je 25 blbců, co si myslelo, že no jó jako "Chorvatskooooó", "AA London" a "workshop" a tak dál a že to celý musí být supr. Nemám rád úvozovky kreslený do vzduchu, ale po prvních dnech se to tady navykl dělat každej. A taky sedět s nohou přes nohu. A jíst búrek, kterej je tu fakt o dost dost lepší než u nás.

Od nás je tady Holc a Janic a z Vídně ještě dvě holky a jeden kluk z Akademie. S tím bydlím, je docela potichu, ale to mi asi vyhovuje.

Včera v polovině bylo takový sympozium. To se fakt moc povedlo, mám z toho dobrej pocit. Kdyby bylo úplně na začátku, tak nám nikdo ani nic nemusel zadávat a z nadšení pro věc bysme makali a zkoumali sami od sebe.

Ve čtvrtek šlo městem procesí, velká sláva, ulicema se skoro nedalo projít kolik bylo všade lidí najednou.

Jde to.

Letím do Chorvatska. Není sice turistická sezóna, ale aspoň budou prázdný pláže. Návrat až jedenactýho, ale třeba se ještě do té doby ozvu.

Narozeniny

Barča je měla v pondělí a já ve čtvrtek. A tak jsme je slavili společně už minulý víkend co byl, protože lepší dříve nežli později, a kromě toho, takhle se nám ty oslavy mohly pěkně protáhnout a být neutuchající.

Šli jsme všichni nás pět na výbornej obídek a já se regulérně přežrala. A to jsem ani neměla zákusek a kávinku... Tam jsme taky dostaly dárečky od táty a odteď už taky mám ty čuprovní magnetický kuličky, jak o nich i Mara psal, a trénuju si trpělivost. Doma čekaly další balíčky, dostala jsem spoustu fialových věcí a taky tu nejlepčejší knížku vůbec, taková kombinace Happy Tree Friends a Misery Bear... Bunny Suicides od Andyho Riley!

Nejlepší jako.

V pondělí jsme měli Caramelí "vánoční" párty a to sice nebylo kvůi mně, ale myslet si to můžu. Všecko zadarmo zas a dobrý to bylo. V úterý, aby toho nebylo málo, jsme měli menší pártyčku u Táňi a Janic a Ondry. Ve středu nic, to jsme odpočívali. No a na čtvrtek jsem naplánovala oslavu v práci, ale pak mi došlo, že ve čtvrtek každej týden jezdí půlka kanclu do Linze očekovat jak jim tam jako ta stavba pokračuje, a že by to nebylo ono. Tak jsem to přeložila na pátek. A v pátek to taky nebylo ono, protože to je pátek, a všichni večer někam spěchali. Ale to nevadí, zůstali jen nejvěrnější a mně se to i tak líbilo. Ale oběd, ten se poved. Mara udělal omáčku a maso, já knedlíky, a kuře na paprice jak vyšitý. Všichni se oblizovali a přidávali si až čtyřikrát.

Jídlu zdar.

Jsem drsnej, to tak prostě je.

Před víkendem tu byly ségra s Božkou. Chodily po městě, ale prej byla zima. Ségra s náma šla na výstavu. Líbilo se nám to, ale hlavně úplně nejlepší je ten prostor tam.

A jak jsme se vrátili rychle domů, hned jsem proletěl dvěma plesama a to bylo super. Ani jsem všechno nestíhal. Nejhorší je ta bezpečnostní služba. Jsou to chudáci, pokud to nedělají z recese. Ani nevěřím, že by to byli policajti a dovydělávali si. Ségra se s jedním zná nějak, ale nevěřím tomu. A Hejkal nezklamal, i když oba večery hráli asi úplně to stejný. Ono když je to dobrý, tak nevadí, že to jednou zopakovali.

V práci mi zbývá poslední týden, i když nevím úplně přesně, kdy mám skončit. Stará Vondráčková taky ne.

Hanka dostala suprový magnetický kuličky, ze kterých jde natahovat řetízek, pak to dáváte k sobě a třeba to vypadá jako kostka nebo že uděláte trubičku, ale pak se to pokazí a člověk se vzteká a rudne kolem očí. Dnes jsem zvládl jenom tu trubičku, ale to prej udělá každá panda. Panda je blbý zvíře a brzo vymře.

Vždycky, když vařím, si něco jako udělám, abych měl jizvu nebo spáleninu a holky se mě ptaly, co jsem si jako udělal. Bolí to, ale stojí to za to. Jsem drsnej medvídek.

LONDONE give me more!

Takžeee...na mé straně proběhl čtyřdenní pobyt v Londýně. Důvodem nic jiného než levné letenky, vidina nákupního masakru oblečení, nenucené zážitky ležérně pojaté a kamarádka toto všechno schvalující a splňující :)

... to jsem já- Dášašá
... to je ona- Anička

... to jsme my u Big Bangu

No jak říkám, akce to byla velkolepá. Odlet z Brna a tomu já říkám pohodlnost. Hostel za 300Kč/noc byl dostačující, jediná sprcha s nápisem ,,please do not use!" nás taky nezastavila a dva Italové na pokoji (skoro lepší než s Italem v kuchyni) byli milým překvapením pro všechny :) Pravda, musely jsme si tam ,,trochu,, dupnout a docílit svého, ale naše dvojice- ty se tváříš, já mluvím- to zvládla s grácií, ostatně jako všechno.

Bylo to cestování pro pokročilé, jak již nadpis napovídá, takže jsme v podstatě už vypustily základní památky a věnovaly se muslimským čtvrtím, trhům nezávislé módy, na oslavu společných narozenin bouchly šampaňské v Hyde parku, doplnily šatníky a nebály se sedět hodinu u kafe s tím, že by nám něco uteklo. Byla to esence hýření! A já toho nelituji!

A to, že jsme se ztratily? Komu by to vadilo! Už dlouho jsem se tak nenasmála pod cedulí MILE END ROAD... já jsem vždycky chtěla dosáhnout své konečné míle :) A sdělení, že jsme out of map čili ,,autistky" .... ve dvou se veškeré trápení, chyby i zodpovědnost dělí dvěma, takže zase dobrý:)

Cesta zpátky probíhala až moc hladce, mezičas dobrý, zavazadla překvapivě splňovala rozměry, jo zase jsem pípala, vysvlékala sekundární vrstvy a byla pečlivě prohledávána, ale to už není žádná hitparáda, to se ví.

A PAK TO PŘIŠLO- jako blesk z čistého nebe! :) Vystupujeme z letadla, já už téměř svírajíc klíče od bytu v ruce (paradox) a Aničky: ,, Ty vole, my jsme v Bratislavě!", mě opět dostalo do kolen. Já jsem nechápala nic... já už jsem si totiž myslela, že mě nic nepřekvapí, ale zase mě dostali-podařilo se jim to! BRAVO!

... důkaz, že jsem si to tentokrát nevymyslela

Pak už autobus-Brno-příchod Mary a Hanky-vylíčení situace a zážitků-spát ...

EXTENDED

Od včerejška je to oficiální.

Nejdýl trvalo vymámit podpis ze šéfů. Půl týdne nebyli oni, půl týdne nebyla sekretářka (kterou prý k tomu PODEPISOVÁNÍ nutně potřebujou, protože jen ona zná tajemství pracovních povolení a jednání s úřady). A pak to bylo za pět minut hotový. To bylo v pátek. No a včera do Brna - další kolo. Všechno jsem to oběhala, Palackýho s marmeládama uhnala, na studijním byla, u Poslušné se stavila, na rektorátě si poseděla. (Cestou tam jsem šlápla do obřího psího hovínka a bála sem se, že se to tam v tom teple začne linout a žádný stípko mi nedají. Ale bylo to rychle a nikdo si nevšim. Tak jsem se jim pak trošku utřela do rohožky :). A JE TO! Další čtyři měsíce v práci jsou jistý. A pak budou nejdelší prázdniny ever. Ale já něco vymyslím, já se zaměstnám...

No a ještě aby bylo jasný jak úplně nejvíc mám štěstí, tak i s ubytováním to vyšlo nejlíp jak mohlo. Sabina (domácí) sama nabídla že můžu ještě zůstat, akorát si přehodíme pokojíčky - já budu v tom menším a ona v tom velikém co má vlastní šatnu. Protože bez ní teď trpí. Takže stěhování jen přes chodbu (největší radost měl Mara :) a za půlku na skvělým místě pár minut do práce.

Nejlepší.

Víkend ve Vídni byl velice k něčemu a v neděli bylo suprový teplo na chůzi městem / 12°

Volkswagen Octavia

U radnice se bruslí. To jsme věděli. Ale mají k běžnému obdélníku ledové plochy připojené i dráhy mezi stromy přilehlého parku. Krása u nás nepravděpodobná!

a přelepil jsem si hodiny na počítači v práci. Nápad mám z příjemného filmu Cashback a k urychlení času to zatím funguje .)