Nejdýl trvalo vymámit podpis ze šéfů. Půl týdne nebyli oni, půl týdne nebyla sekretářka (kterou prý k tomu PODEPISOVÁNÍ nutně potřebujou, protože jen ona zná tajemství pracovních povolení a jednání s úřady). A pak to bylo za pět minut hotový. To bylo v pátek. No a včera do Brna - další kolo. Všechno jsem to oběhala, Palackýho s marmeládama uhnala, na studijním byla, u Poslušné se stavila, na rektorátě si poseděla. (Cestou tam jsem šlápla do obřího psího hovínka a bála sem se, že se to tam v tom teple začne linout a žádný stípko mi nedají. Ale bylo to rychle a nikdo si nevšim. Tak jsem se jim pak trošku utřela do rohožky :). A JE TO! Další čtyři měsíce v práci jsou jistý. A pak budou nejdelší prázdniny ever. Ale já něco vymyslím, já se zaměstnám...
No a ještě aby bylo jasný jak úplně nejvíc mám štěstí, tak i s ubytováním to vyšlo nejlíp jak mohlo. Sabina (domácí) sama nabídla že můžu ještě zůstat, akorát si přehodíme pokojíčky - já budu v tom menším a ona v tom velikém co má vlastní šatnu. Protože bez ní teď trpí. Takže stěhování jen přes chodbu (největší radost měl Mara :) a za půlku na skvělým místě pár minut do práce.
Nejlepší.
2 komentáře:
Kdepak, i já mám radost, bydlení u prověřené osoby bez nutnosti zas se nastrkovat nebezpečím cizího velkoměsta.... A každý den projít tím vstupem domu aspoň 2x....! Jo, jo, paráda! 8)
i já mám radost.....přijedu:)
Okomentovat