Letím do Chorvatska. Není sice turistická sezóna, ale aspoň budou prázdný pláže. Návrat až jedenactýho, ale třeba se ještě do té doby ozvu.

Narozeniny

Barča je měla v pondělí a já ve čtvrtek. A tak jsme je slavili společně už minulý víkend co byl, protože lepší dříve nežli později, a kromě toho, takhle se nám ty oslavy mohly pěkně protáhnout a být neutuchající.

Šli jsme všichni nás pět na výbornej obídek a já se regulérně přežrala. A to jsem ani neměla zákusek a kávinku... Tam jsme taky dostaly dárečky od táty a odteď už taky mám ty čuprovní magnetický kuličky, jak o nich i Mara psal, a trénuju si trpělivost. Doma čekaly další balíčky, dostala jsem spoustu fialových věcí a taky tu nejlepčejší knížku vůbec, taková kombinace Happy Tree Friends a Misery Bear... Bunny Suicides od Andyho Riley!

Nejlepší jako.

V pondělí jsme měli Caramelí "vánoční" párty a to sice nebylo kvůi mně, ale myslet si to můžu. Všecko zadarmo zas a dobrý to bylo. V úterý, aby toho nebylo málo, jsme měli menší pártyčku u Táňi a Janic a Ondry. Ve středu nic, to jsme odpočívali. No a na čtvrtek jsem naplánovala oslavu v práci, ale pak mi došlo, že ve čtvrtek každej týden jezdí půlka kanclu do Linze očekovat jak jim tam jako ta stavba pokračuje, a že by to nebylo ono. Tak jsem to přeložila na pátek. A v pátek to taky nebylo ono, protože to je pátek, a všichni večer někam spěchali. Ale to nevadí, zůstali jen nejvěrnější a mně se to i tak líbilo. Ale oběd, ten se poved. Mara udělal omáčku a maso, já knedlíky, a kuře na paprice jak vyšitý. Všichni se oblizovali a přidávali si až čtyřikrát.

Jídlu zdar.

Jsem drsnej, to tak prostě je.

Před víkendem tu byly ségra s Božkou. Chodily po městě, ale prej byla zima. Ségra s náma šla na výstavu. Líbilo se nám to, ale hlavně úplně nejlepší je ten prostor tam.

A jak jsme se vrátili rychle domů, hned jsem proletěl dvěma plesama a to bylo super. Ani jsem všechno nestíhal. Nejhorší je ta bezpečnostní služba. Jsou to chudáci, pokud to nedělají z recese. Ani nevěřím, že by to byli policajti a dovydělávali si. Ségra se s jedním zná nějak, ale nevěřím tomu. A Hejkal nezklamal, i když oba večery hráli asi úplně to stejný. Ono když je to dobrý, tak nevadí, že to jednou zopakovali.

V práci mi zbývá poslední týden, i když nevím úplně přesně, kdy mám skončit. Stará Vondráčková taky ne.

Hanka dostala suprový magnetický kuličky, ze kterých jde natahovat řetízek, pak to dáváte k sobě a třeba to vypadá jako kostka nebo že uděláte trubičku, ale pak se to pokazí a člověk se vzteká a rudne kolem očí. Dnes jsem zvládl jenom tu trubičku, ale to prej udělá každá panda. Panda je blbý zvíře a brzo vymře.

Vždycky, když vařím, si něco jako udělám, abych měl jizvu nebo spáleninu a holky se mě ptaly, co jsem si jako udělal. Bolí to, ale stojí to za to. Jsem drsnej medvídek.

LONDONE give me more!

Takžeee...na mé straně proběhl čtyřdenní pobyt v Londýně. Důvodem nic jiného než levné letenky, vidina nákupního masakru oblečení, nenucené zážitky ležérně pojaté a kamarádka toto všechno schvalující a splňující :)

... to jsem já- Dášašá
... to je ona- Anička

... to jsme my u Big Bangu

No jak říkám, akce to byla velkolepá. Odlet z Brna a tomu já říkám pohodlnost. Hostel za 300Kč/noc byl dostačující, jediná sprcha s nápisem ,,please do not use!" nás taky nezastavila a dva Italové na pokoji (skoro lepší než s Italem v kuchyni) byli milým překvapením pro všechny :) Pravda, musely jsme si tam ,,trochu,, dupnout a docílit svého, ale naše dvojice- ty se tváříš, já mluvím- to zvládla s grácií, ostatně jako všechno.

Bylo to cestování pro pokročilé, jak již nadpis napovídá, takže jsme v podstatě už vypustily základní památky a věnovaly se muslimským čtvrtím, trhům nezávislé módy, na oslavu společných narozenin bouchly šampaňské v Hyde parku, doplnily šatníky a nebály se sedět hodinu u kafe s tím, že by nám něco uteklo. Byla to esence hýření! A já toho nelituji!

A to, že jsme se ztratily? Komu by to vadilo! Už dlouho jsem se tak nenasmála pod cedulí MILE END ROAD... já jsem vždycky chtěla dosáhnout své konečné míle :) A sdělení, že jsme out of map čili ,,autistky" .... ve dvou se veškeré trápení, chyby i zodpovědnost dělí dvěma, takže zase dobrý:)

Cesta zpátky probíhala až moc hladce, mezičas dobrý, zavazadla překvapivě splňovala rozměry, jo zase jsem pípala, vysvlékala sekundární vrstvy a byla pečlivě prohledávána, ale to už není žádná hitparáda, to se ví.

A PAK TO PŘIŠLO- jako blesk z čistého nebe! :) Vystupujeme z letadla, já už téměř svírajíc klíče od bytu v ruce (paradox) a Aničky: ,, Ty vole, my jsme v Bratislavě!", mě opět dostalo do kolen. Já jsem nechápala nic... já už jsem si totiž myslela, že mě nic nepřekvapí, ale zase mě dostali-podařilo se jim to! BRAVO!

... důkaz, že jsem si to tentokrát nevymyslela

Pak už autobus-Brno-příchod Mary a Hanky-vylíčení situace a zážitků-spát ...

EXTENDED

Od včerejška je to oficiální.

Nejdýl trvalo vymámit podpis ze šéfů. Půl týdne nebyli oni, půl týdne nebyla sekretářka (kterou prý k tomu PODEPISOVÁNÍ nutně potřebujou, protože jen ona zná tajemství pracovních povolení a jednání s úřady). A pak to bylo za pět minut hotový. To bylo v pátek. No a včera do Brna - další kolo. Všechno jsem to oběhala, Palackýho s marmeládama uhnala, na studijním byla, u Poslušné se stavila, na rektorátě si poseděla. (Cestou tam jsem šlápla do obřího psího hovínka a bála sem se, že se to tam v tom teple začne linout a žádný stípko mi nedají. Ale bylo to rychle a nikdo si nevšim. Tak jsem se jim pak trošku utřela do rohožky :). A JE TO! Další čtyři měsíce v práci jsou jistý. A pak budou nejdelší prázdniny ever. Ale já něco vymyslím, já se zaměstnám...

No a ještě aby bylo jasný jak úplně nejvíc mám štěstí, tak i s ubytováním to vyšlo nejlíp jak mohlo. Sabina (domácí) sama nabídla že můžu ještě zůstat, akorát si přehodíme pokojíčky - já budu v tom menším a ona v tom velikém co má vlastní šatnu. Protože bez ní teď trpí. Takže stěhování jen přes chodbu (největší radost měl Mara :) a za půlku na skvělým místě pár minut do práce.

Nejlepší.

Víkend ve Vídni byl velice k něčemu a v neděli bylo suprový teplo na chůzi městem / 12°

Volkswagen Octavia

U radnice se bruslí. To jsme věděli. Ale mají k běžnému obdélníku ledové plochy připojené i dráhy mezi stromy přilehlého parku. Krása u nás nepravděpodobná!

a přelepil jsem si hodiny na počítači v práci. Nápad mám z příjemného filmu Cashback a k urychlení času to zatím funguje .)

Uj! Takže jakej byl první týden po delších vánočních prázdninách? Namáhavej i když ne až tak jako úplně první v srpnu.

Ptali jsme se, jestli můžeme pracovat i nadále nebo aspoň o velkých prázdninách a skoro to vypadá, že můžem. I peníze asi vyjdou, ubytování se podaří a pak už jen samá pozitiva.

V práci nám včera jacísi pomatení chlapíci ukazovali, jak je dobrej ArchiCad. Já vám nevím.. Mně přišlo divný, že bych nemusel kreslit každou čáru, program by dělal fakt to, co chci a vůbec mi pomáhal s prací :o tak to asi dopadne jen tak, že nám šéfíci zaplatí er-káčko AutoCadu...

Včera cestou z práce točili v boční ulici film. Teda asi film. Naštvali mě, protože jsem musel přejít na protější chodník a na to jsem háklivej, když jdu z práce!

V NOVÉM ROCE

Omlouvám se za svou časovou tíseň spojenou s nepřibýváním mých zelených příspěvků. No hodně toho bylo- ty svátky mě zaměstnávaly. A přeci nebudu investovat čas a vytvářet si falešnou identitu na těch internetech, když můžu prožívat realitu online ne?

Takže tady máme zkouškové období ... a já jsem klidná. Divný!

Ale klikám, to se musí nechat.... Ježíšek donesl počítač Harry Potter, nainstalovaných programů se nedostává, takže zaměstnávám i široké okolí ve svůj prospěch! Prospěchářka jsem! :)Děkuji všem, kteří pomáhají budovat mou budoucnost!

A Vánoce byly povedené, besídek bylo mnoho, koncert na úrovni, předsilvestry naprosto originální a silvestr nezapomenutelný.

Já, Mara, TypTyp, TypTyp sestra a 99 balónků!- toť naše silvestrovská komise. Měli jsme pětatřicet chlebíčků (je nám jako v nébíčků), aktivně se podíleli na Activitách, pobavili se nad modrými lístečky otázek a na Ušáky a Paroháče bohužel nedošlo no, tak příště :)

Novoroční přípitek u sousedů nás překvapil, nicméně jsme to zvládli s Grácií! :) Druhý den jsem si vyslechla, že prý mám slušné a šikovné kamarády :)

A teď jdu spasit svět (klikat).